Úvahy

Životní společník

Kdysi jsem od strýce na táboře dostal tupý nůž na otevírání obálek.
Nejprve jsme s tou věcí spolu s bratrancem Vojtou házeli do země a hráli
takovou hru, že kdo hází, musí u ní stát alespoň jednou nohou. Ten
druhý pak může udělat jen jeden krok, aby se k ní dostal a hází. Strýc
nám vyčinil, že ta věc k házení do země není.

spolecnik-zivotni-nahled

Používal jsem ji na vše možné, jen obálky jsem s ní neotevíral.
Praktičtější a jednodušší mi přišlo roztrhnout je. Každopádně tu
věc mám stále na stole a používám ji snad na všechno. Kolikrát mi
posloužila jako šroubovák, jako pravítko, jako provizorní nožík, když
nebylo nic po ruce. Vypáčil jsem s ní již mnoho věcí. Od zadní krytky
starých dřevěných reprobeden, po zaseknutá zavírání z plastu, dokonce
jsem s ní vypáčil i kryt harddisku, když jsem se chtěl podívat dovnitř,
ale neměl jsem dost síly na vyšroubování těch miniaturních šroubečků.
Vždy jsem si té věci vážil a choval se k ní uctivě, s pokorou, aniž
bych věděl, jakou má cenu. Pro mě měla cenu nepředstavitelnou. Jako by ta
věc byla živá bytost, která se nedá vyvážit zlatem. Bytost, ke které
jsem měl zvláštní respekt a zároveň jsem s ní byl spjat.

Dnes je tomu přes jedenáct let, co jsem tu věc od strýce dostal a
jediné, co je na ní za ty roky znát je, že má nepatrné poškození hrotu.
Jedenáct let ji trápím, jedenáct let mi usnadňuje život a je mým dobrým
přítelem i pomocníkem. Jedenáct let mi posloužila jako záchranný kruh
téměř ke všemu. Záměrně říkám, že téměř ke všemu…

Protože až dnes, po jedenácti letech, kdy s touto věcí žiji, jsem
zjistil, že je také vhodným nástrojem k otevření piva, když není po
ruce otvírák.

Jedno za ta léta, kdy jsem dospěl po boku mé věci, ale musím uznat.
Strýc měl velkou pravdu. Ta věc není na házení do země. Je to vůči ní
nedůstojné a pro toho, kdo se k ní takto chová, potupné.

Děkuji Ti, strýčku Mylune. Je to jeden z nejlepších dárků, co jsem
kdy dostal.

CERMAT: Opět špatně

Nejen letošní maturanti si o CERMATu, který daňové
poplatníky ročně stojí mnoho peněz, za které by mohli mít nová auta,
basy piv a krásné ženy, pomysleli své. Letos jsem byl jedním z oněch
maturantů, kteří si zvolili jako povinně-volitelný předmět anglický
jazyk. Pomyslel jsem si, že zadání stále vymýšlí debílci z Marsu,
kterým je jedno, když udělají něco špatně, protože jim stát jejich
nedobře vykonanou práci opět milostivě zaplatí v plné výši.

Součástí zkoušky je i takzvaný „sloh“. První sloh je delší.
Student se musí vejít do 120–150 slov, což je samo o sobě nesmyslné.
Tolerance pouhých 30 slov je vražedná a málokdo nemusel vyškrtávat slova,
či si nenechat strhnout body za nedodržení minimální/maximální hranice
počtu slov. Ještě více mi toto pravidlo připadá přitažené za vlasy
když vezmu potaz, že u slohu ve zkoušce z českého jazyka žádná horní
hranice není. Ale budiž. Pravidla jsou jasná a jakž takž ještě
skousnutelná.

Čím jsem byl ale velmi rozhořčen, byl druhý sloh. Ten bylo nutné napsat
v rozmezí 60–70 slov. (…) Zanadával jsem si, že budu opět škrtat
nadbytečná slova typu „and“ a nahrazovat je čárkami, abych se vešel do
bezpečné mezery celých deseti slov. Měl jsem sto chutí vykřiknout, že už
si dělají legraci a můžou nám dát přesný počet slov s tolerancí +/-
0 slov, ale zřejmě bych byl vyloučen od zkoušky.

Druhou věcí, která byla zcela špatně, bylo zadání! Sloh jsme měli za
úkol napsat ve stylu postu na sociální síť (Facebook, Google+,
Twitter,…).

 

Na konci vašeho ročního studijního pobytu v Anglii chcete prodat jednu
z věcí, kterou jste si v průběhu roku pořídil/a, protože si ji
nemůžete odvézt domů. Rozhodl/a jste se proto napsat sdělení na
internetovou sociální síť (např. Facebook). Napište
sdělení v rozsahu 60–70 slov, ve
kterém:

  • uvedete, co prodáváte;
  • popíšete věc, kterou prodáváte;
  • sdělíte, proč věc prodáváte;
  • uvedete, jak vás mohou případní zájemci
    kontaktovat.

 

Už samotný fakt, že SLOH, ve kterém se ověřují znalosti, které měli
studenti nabýt za 4 roky svého studia, má být ve formě postu je dosti
kontroverzní. Co je však ale horší, nikdo netuší, jak má takový
příspěvek na sociální síť vypadat. Netuší to studenti, zřejmě to
netuší ani učitelé, kteří budou práce opravovat (a co hůř, někteří
ani nepřišli do přímého styku se sociálními sítěmi), možná to
netuší ani CERMAT.

Cermat vydal oficiální
publikaci
, ve které jasně a srozumitelně popisuje typy slohových
útvarů, které se mohly při maturitě objevit v zadání. Na první pohled
je celkem jasné, jak se má dané sdělení na sociální síť napsat. Kde je
tedy kámen úrazu?

sdeleni-mt-aj-nahled

Sdělení, zdroj: CERMAT

Problém je v tom, že na sociálních sítí nelze přesně definovat styl
psaní. Je velký rozdíl v tom, zda píšeme příspěvek o prodeji věci na
svůj profil (předpokládá se neformální jazyk), nebo na oficiální
skupinu/stránku/aplikaci určenou k prodeji/nákupu věcí (očekává se
formální jazyk, ale i zde je to velmi sporné). V zadání k slohu nic
takového napsáno není, takže maturant má šanci 50/50, že se trefí do
stylu psaní.

Druhou věcí, nad kterou se CERMAT zjevně nepozastavil, je informace, že
sdělení musí být dle publikace objektivní. Všechny sociální sítě jsou
ale postaveny na principu sdílení vlastních názorů a myšlenek – tedy na
subjektivitě. Vezměme si kupříkladu nejrozšířenější sociální síť
Facebook. Vybízí nás větou: „Co se vám honí hlavou?“ a snaží se vás
přimět ke sdílení nějakého postu. Konkurenční Google+ se zase ptá na
to, co je nového. Ve druhé části odstavce sice CERMAT subjektivitu
připouští, ale jen u neformálních sdělení. Opět tedy narážíme na
problém v zadání – neuvedení místa, kam sdělení píšeme.

Dalším problémem je struktura. Dle publikace od CERMATu je nutné
u tohoto typu slohu uvést nadpis, či na sociální síti alespoň oslovení.
Je ale zcela běžný jev, že se k příspěvkům na sociální sítě
oslovení ani nadpis vůbec nepřipojuje.

Poslední věcí jsou jazykové prostředky. V publikaci se píše, že se
máme vyvarovat hovorových výrazů. To se ale vylučuje s neformálními
příspěvky na poli sociálních sítí. Dále je zde uvedeno, že nemáme
používat zvolání. V prostředí sociálních sítí se ale opět se
zvoláním setkáváme a jsou zcela namístě („Hi there!“, „OMG“,
„Cool!“).

Otázkou tedy je, zda se opravdu jedná o sdělení, nebo se příspěvek na
sociální síť blíží spíše ke vzkazu.

vzkaz-mt-aj-nahled

Vzkaz, zdroj: CERMAT

Zde je však problém s grafickým oddělením oslovení. Pokud
připustíme, že příspěvek na sociální síť napíšeme s oslovením,
není nutné ho graficky dělit od zbytku textu. Některé sociální sítě
dokonce ani dělení na odstavce neumožňují kvůli šetření místa
na webu.

Další věcí je nutnost podpisu. Zaprvé se u příspěvků
nepodepisujeme, protože se o to stará naše sociální síť a zadruhé
z popisu vzkazu není zcela jasné, zda je nutné se u maturitního slohu
podepsat dolů (např. Twitter), nebo jestli je podpis správně nad
příspěvkem (např. Google+ či Facebook).

Vzhledem k tomu, že příspěvky na sociální sítě po rozboru a
následném zvážení všech pravidel psaní daného útvaru neodpovídají ani
sdělení ani vzkazu, není jasné, jakým stylem se maturitní sloh z maturity
měl psát. Osobně se domnívám, že hodnocení bude zcela v kompetenci
učitele, který bude sloh opravovat. Pokud si tedy učitel usmyslí, že je
nutné, aby byl jazyk formální, tak to tak také bude hodnotit. Ostatní
náležitosti budou taktéž na jeho vlastním uvážení. Může se tedy
kupříkladu stát, že jeden maturant dostane jedničku za skvěle napsaný
sloh neformálním jazykem a druhý obdrží od jiného učitele strhnuté body
za použití právě neformálního jazyka.


PS: Vzkaz CERMATu: Táhněte do háje, debilové!

Jeden hejt na autoritu mocensky nabytou

Nuceně vážené autority mocensky dobyté,
čtěte tyto řádky a zkuste mě alespoň jednou vyslechnout.

I když právě to slovo vyslechnout je jedna z věcí, o které chci
psát. Víte, začínáte ve mně vzbuzovat agresi a kalíte mi mysl takovým
způsobem, že vidím jen stříbrný proužek v temném poli, skrze který se
dá dívat. Podívejte se, už mě pěkně štve jedna věc. Po celá ta dlouhá
léta se snažíte udělat z nás, podřízených sobě rovné. Pravdou však
je, že jediné kritérium je pro vás nakonec věk. Pletete se však v jedné
věci, a to v tom, že to, jak dlouho tady žijeme není kritérium pro
sociální intelekt! Tím kritériem je uvažování na úrovni vyzrálého
člověka. Schopností reagovat úměrně k nastalým situacím a popřípadě
i adekvátní společenské chování.