Jeden hejt na autoritu mocensky nabytou

Nuceně vážené autority mocensky dobyté,
čtěte tyto řádky a zkuste mě alespoň jednou vyslechnout.

I když právě to slovo vyslechnout je jedna z věcí, o které chci
psát. Víte, začínáte ve mně vzbuzovat agresi a kalíte mi mysl takovým
způsobem, že vidím jen stříbrný proužek v temném poli, skrze který se
dá dívat. Podívejte se, už mě pěkně štve jedna věc. Po celá ta dlouhá
léta se snažíte udělat z nás, podřízených sobě rovné. Pravdou však
je, že jediné kritérium je pro vás nakonec věk. Pletete se však v jedné
věci, a to v tom, že to, jak dlouho tady žijeme není kritérium pro
sociální intelekt! Tím kritériem je uvažování na úrovni vyzrálého
člověka. Schopností reagovat úměrně k nastalým situacím a popřípadě
i adekvátní společenské chování.

Panstvo, v patnácti, šestnácti letech bylo zcela běžné, že členové
rodiny, dnes nazývané stále děti, pouštěli rodiče do světa za prací.
Bez mobilu a téměř bez peněz. A bylo to běžné. V dnešním světě jste
si však nastolili takovou ideologii, která hlásá, že člověk, který je
teprve na střední škole, není samostatně uvažující člověk. Nedokáže
téměř nic závažnějšího vyřešit bez souhlasu vás, autorit. Není
kupříkladu schopen být týden sám doma bez zranění (?), zapálení bytu
(?), nebo nevím, co vás vede k takovým obavám.

Máte nás za chovance, které je nutno hlídat a dávat nám rady do
života, které, jak známo stejně povětšinou poslouchat nebudeme. Zamyslete
se, mnou hejtované autority, zjistíte zanedlouho, že je pro nás mnohem
přínosnější si věci vyzkoušet třebas třikrát špatně, protože na
počtvrté je uděláme dobře. Ozkoušíme si však, co se stane, když něco
uděláme špatně. Nechceme vám jen tupě věřit a činit dle vašich
nejlepších empiricky (!) nabytých zkušeností. Chceme si, jak se říká,
nabít čuňu a prozkoumat i odvrácenou stranu měsíce.

Nikdy si nedobydete naši poslušnost, když v tom nebudeme vidět smysl.
Docílíte akorát pohrdání vámi. Budeme vás obcházet za zády jen kvůli
vaší spokojenosti a domnění, že konáte správně. Opak je však
pravdou.

Vštipte nám dobré mravy, dejte nám pohnutky k dle vašeho úmyslu
správnému jednání, ale nenuťte nás k němu. Dejte nám směr, ale
nedlážděte nám cestu. My o ni nejen nestojíme, ale zároveň ji nechceme.
Budeme ji rozebírat kousek po kousku, dokud si nevybudujeme svou vlastní,
i když ze začátku bude třeba nedobrá. Co vaše cesta, je snad ze začátku
symetrická? Je každá dlažební kostka rovně? Ne. Stejně jako nebude
u nás.

Snažíte se z nás vychovat dospělé. A když postupujeme rychleji, než
je vám po chuti, rychleji, než jste si to naplánovali ve svém nákrese,
jenž je přiložen k projektu s názvem „Z plodu dospělákem“, je to
špatně. Hatí vám to vaše pečlivě modelované plány a víte, že se vám
všechno bortí pod rukama. Tak proč se snažit všechno slepovat? Uvědomte
si, že se nejedná o hroucení do suti. Jedná se o přestavbu na jiného
člověka. Jsme samostatně uvažující bytosti a mnoho věcí chceme jinak.
Nebraňte nám v tom!

Pokud se máme chovat dle všech vašich rad, uvědomte si, že po nás
chcete, abychom se chovali stejně, jako vy. Kolikrát se chováte hůř, než
my. To od vás máme odkoukávat? Máme se chovat stejně? Ne! My si totiž
uvědomujeme, co je špatné. A to je jednou ze známek naší, jak vy
s oblibou říkáte, dospělosti.

Nezvládneme si dobře přečíst smlouvu a můžeme se utopit v dluzích?
Promiňte, to nedokáže valná většina z vás. Neprokoukneme podvod
obchodníka a koupíme zmetek nebo věc, kterou nepotřebujeme? Promiňte, to
udělá velká většina z vás. Nedokážeme se postarat o byt, aby v něm
nebyl nepořádek? Promiňte, to nedokáže spousta z vás. Nejsme schopni
pracovat spolehlivě, aby byl zaměstnavatel spokojen s naší prací na plný
úvazek? Promiňte, to nedokáže mnoho z vás.

Vaše autorita nespočívá pouze ve větší úrovni životních
zkušeností. Zakládá se na tom, že jste starší a společnost jste si
nastavili tak, že si tím vydobýváte své mocenské působení.

Nechcete naše názory vyslyšet. A nás to rozčiluje. Máme pocit, že
naše uvažování míjíte obloukem. Chcete nám namluvit, že nás
posloucháte a našich názorů si vážíte. Je to však fraška. Dobře víme,
že chcete, aby bylo po vašem. A když už vám náhodou vyvrátíme vaše
mylné tvrzení, zkrátka neslyšíte, nebo vetujete náš návrh stylem
„protože proto“. To je přeci ubohé. Buďte k nám upřímní. Chceme
s vámi mluvit jako rovný s rovným, tak to akceptujte, když nás k tomu
vychováváte.

„Nikdy se ale nedal žádný (je jedno, koho autor myslel, platí to na
mnoho lidí) zbavit svého názoru. Byl jsem tehdy ještě dost dětinský a
vysvětloval jsem jim šílenost jejich učení, mohl jsem se v jejich kroužku
umluvit, domníval jsem se, že se mi musí podařit přesvědčit je
o zhoubnosti jejich (vzhledem k tomuto článku nepodstatné př. jm.)
šílenství, ale dosáhl jsem jen opaku. (…) Čím více jsem se s nimi
přel, tím více jsem poznával jejich dialektiku. Nejprve počítali
s hloupostí svého protivníka a pak – když nebylo východiska –
prostě dělali hloupé ze sebe. Když jim to nepomohlo, tak správně
neporozuměli nebo přeskočili ihned na jinou oblast, říkali pouhé
samozřejmosti nebo je přijali a zase ihned převedli na podstatně odlišnou
látku, při přistižení se odpovědi vyhnuli a nic přesného
nevěděli.“ (vyňatek z Mein Kampf)

Prozatímní autority, tímto se s vámi loučím a na závěr vám vřele
doporučuji přečíst si knihu Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *