Malej kluk

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.

Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.

Třeba pochopim, proč namalovaný paničky na ulici nezdravěj, když mě viděj v montérkách, jak stěhuju těžký krabice do dodávky. A taky že bych si mohl najít jednu práci a nestrhat se a bejt úslužnej ke svýmu tělu a tak.

Pochopim, že to nemám tak hrotit a když se mám jet projet na koloběžce, tak těch sedm kilometrů bohatě stačí a že by to mělo bejt jen na asfaltovym okruhu na Letný, protože co kdyby se něco stalo a jako že se fakt stane, když budu skákat přes kořeny v lese.

Jednou bude taky možná načase přestat chlemtat tolik chlastu, protože z piva roste pupek, z vína dostanu raka na hltan a když se zřídim tvrdym, tak někomu zákonitě ublížim. Taky bacha na sladký limonády plný Éček a vůbec celej ten cukr je droga a drogy jsou špatné, áno. Z cukru dostanu cukrovku a taky se budu cejtit špatně, protože vyvolává deprese a celej zdementnim, protože mi sežere paměť.

Docela je čas se bát toho konce dětskejch let, protože ty svaly jakoby odumíraj a po pětadvaceti to stejně lepší nebude a s tou vytrvalostí to taky neni žádná sláva, protože po třiceti je člověk odepsanej.
Dospělej člověk ztrácí v průměru každejch deset let přes tři kila svalů. Aspoň to píšou na i60, což je portál pro seniory. Mužskej má podíl svalový hmoty v těle šestnáct a půl procenta svý hmotnosti, a tak jsem si spočítal, že jsem v osmnácti měl plus mínus 25.3846153846 kilo svalů. Což neni tak špatný, rozenej vozembouchač, každopádně to znamená, že teď bych měl bejt na 4.38461538462 kilech a za dva roky v mínusu. To teda nevim, jak se počítá, ale už abych si sháněl nějakou mladou pečovatelku, ať se mám z lůžka aspoň na co koukat. Sečteno, dvakrát podtrženo, je to víceméně v prdeli.

Moje básničky a jiný výžblepty budou působit úsměvně, protože to jsou stejně jen takový ty dětský naivní čmáranice a vůbec, dospělá literatura neni Mládí v hajzlu, Burroughs, Foglar ani Pixy. Hezky teplý fusakle, ať neprostydnu od nohou, teplej čaj s medem, ale hlavně ne ten černej a už vůbec ne na noc, protože jinak mi bude kamarád Roman Hrabec, co dělá urologa, tahat močový kameny jak tenisáky z boků.

Nevim, ale je dost možný, že přestanu chodit noční Prahou do rytmu Divokýho západu, protože to byla mánie roku 2002 a stejně to byl jenom odpor mladech floutků z Plzně. Sice budu mít vošuntělý hadry, ale vezmu Ubera – je levnější, než tágo – a pojedu si domu jako král. A to ještě jenom tak dvakrát do roka. Když se sejdeme se starou gardou z vejšky a na srazu pamětníků dětskýho oddílu.

Přestane mě bavit Jirka Kára a celý „děleeeej“ mi bude připadat trapný a to až tak, že si to nikdy nedam jako vyzvánění. Nebudu se smát hloupym vtipům, protože prostě jenom kvalitní zábava. A Soukup se do toho taky nepočítá, i když má vlastní televízi a když to někdo nazve jako zábavní pořad, tak to nemusí bejt hned zábava. Přestanu si hrát na houbaře Klouzkoslava a nebudu dělat věci jako závod v nákupním vozíku, protože tohle dělaj jenom vejrostci před obchoďákem a natožpak abych s tím jezdil po silnici na vejlet.

Přestanu se rvát za svoje práva, protože přece na těch demonstracích člověk ztrácí čas máváním vlajkou. Beztak jsou to všichni loutky, křičej, co se zrovna pískne a vůbec – každej si má hledět svýho a do ostatních věcí se necpat, nebo si tím ještě zadělá na nějakej osobní problém. A práva byly jednou vymyšlený a volby jsou, tak co se do toho pletu. Když byl někdo zvolenej, tak to mam respektovat a ať si stěžuju na přepážce na nádraží, protože další volby jsou za čtyři roky a to je času dost.

Začnu poctivě chodit k doktorům. Hlavně pro neschopenku, ale taky proto, abych si popovídal o tom, jak život chode a ujistil se, že nemam špatnej žlučník a co kdyby náhodou reuma a skolióza. Na očnim si nechám vypsat o dioptrii navíc, protože to jednou stejně přijde, tak ať za brejle neplatim dvakrát, protože to bude rok od roku dražší.

Až budu dospělej, najdu si holku, zařídim, aby měla děti, ty nějak vychováme, samozřejmě tak, jak to bude zrovna v kurzu, a pak spokojeně umřeme. Hrob je drahá sranda, tak bude stačit popel. Umělý kytky u rakve prosím oprášit a jednu seschlou růži do rakve, než se zasune.

Jo, neni to teda žádnej med bejt dospělej,a tak asi radši zůstat dítětem, nebo co. Nevim teda jak se to liší, protože jsem dospělej pravděpodobně ještě nebyl, ale tipoval bych, že teda jako jo. Faktem je, že mi ještě nikdy nebylo dvacet šest ani víc, takže mám co povídat a vlastně radši sedět, šoupat nohama a poslouchat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.