Náš vůdce / Die Welle

Tento film velmi dobře vystihuje skutečnost, že člověk
je tvor, kterého lze s trochou snahy zmanipulovat. Přesně to se profesorovi
podařilo. Využil strategie, kde si studenti založili své hnutí Vlna, které
mělo zlepšit nejdříve je a ke konci celé Německo. Výborně zpracované
bylo postupné stupňování požadavků Vlny. Nejdříve se museli nosit
uniformy, což je přece nic proti ničemu. Například průvodčí je mají
také. Na druhou stranu je to již výraz jistého začlenění do skupiny.
Další povinnosti, jako třeba vstávat, když chce žák něco říct a
podobně vyvrcholily až k tomu, že si žáci začali sami diktovat pravidla.
Například nepouštěli do školy nikoho, kdo neobkreslil rukou jejich znak.
Našlo se ale velice málo lidí, kteří byli proti těmto pravidlům, jelikož
zde působil davový nátlak. Ihned jak někdo z davu vystrčil ruku ven, ihned
byl sražen k zemi a neměl žádnou možnost uspět se svými názory. Žáci
ve Vlně našli něco co je spojovalo a nehodlali se toho vzdát. Ve chvíli,
kdy profesor ohlásil ukončení projektu na všechny to působilo velmi
zdrcujícím dojmem. Jakoby již neměli nic. Přitom se ale nic nezměnilo.
Mohli se dále stýkat, fandit své třídě na vodním pólu a pořádat
párty. Ale již to nebyla právě Vlna. Jeden ze žáků to psychicky
nevydržel a zastřelil se…

Poision Fire – Dokument z Nigérie

Film, zachycující životní podmínky vesničanů v Nigérii mě zaujal,
leč nenadchnul. Jistě, je to strašné, když vám pár set metrů od vesnice
neustále hoří oheň od spalovaných plynů a ve vodě vám bublá nafta. Na
stranu druhou plně chápu Shell. Proč by vydával astronomické čísla peněz
pro stavbu plynovodu přes moře jen kvůli vesničanům? Ekonomicky je pro ně
výhodnější uplatit pár úředníků a je to. Z morálního hlediska to
není správné, ale z toho finančního se to dá pochopit.

Velice mě mrzí, že film je jednoznačně namířen proti Shellu a ten se
ve filmu nemohl vyjádřit vlastní pohled na tento problém. A navíc nikde
nebylo řečeno, že ostatní těžební společnosti dělají to stejné.

Mnohoznačná láska

„Přemejšlel sem, který český slovo má
nejvíc významů. Napadlo mě nejdřív voko. Jasně, voko na punčochách
ženskejch. Těch tanečnic v zapadlym klubu, kam chodíme jen my dva
štamgasti. Jo a vlastně ještě ten vožrala Francek. No, ale toho vubec
nemůžu počítat. Ten už má stejně na kahánku. Dávam mu tejden. Jestli do
tý doby nechcípne, máš u mě kilo. Abych se teda vrátil k tý mý
myšlence. Je tu taky voko jako orgán v našem cigárama prokouřenym těle,
taky to může bejt kus drátu, kterym chytáme srnky v lese za vesnicí. Jo,
jo. Těch významů je asi milion. No dobře, tak aspoň pět jich bude. To je
dost na vobyčejný voko. Pak mě ale na mysl přišlo jiný slovo. Možná by
se bejvalo nedostavilo, kdybych v sobě neměl už druhou Whisky a tři piva.
Dostavilo se to jen tak. Prostě z ničeho nic. Jak blesk z čistýho jasnýho
nebe, ti řikam! Jenže venku zrovna chcalo, takže se, myslim, můžu
pochlubit, že to napadlo mě. No uznej, neni to tak?“

Tlačítkář, ajťák, neboli tlačmen

Kdo chodí na gymnázium Arabská již ví, koho se bude
tento nadpis týkat. Tlačmeni (dříve tlačítkáři) jsou studenti oboru
programování. Na škole jsou považováni tak trochu za exoty. Tlačítkáři
jsou povětšinou poznat na první pohled. Prvním aspektem je vzhled. Tlačmen
bývá zpravidla neupravený, obličej má vybledlý od neustále zářící
obrazovky, často nosí brýle. Také ho můzete poznat dle trička s nápisem
Neverhood, Call of Duty 5, World of Warcraft, batohem s nápisem IT Master či
tričkem, kde stojí pod výstřihem tag a následuje počáteční tag body.
Z tašky přes rameno mu obvykle vypadávají flashky a čouhají dráty.
Všude se vyskytuje výhradně se zapnutým notebookem, případně i vlastním
routerem. Pokud mu do třídy náhodou nezasahuje wifi, router zapojí do
zástrčky a vesele surfuje spolu s ostatními tlačmeny.