Úvaha nad filmem Big Mike

Hakan Berthas, Hanna Heilborn / Švédsko / 2004 /
58 min.

„Mike se narodil v Austrálii aboriginským rodičům,
prostřednictvím adopce se však dostal do Švédska. Ocitl se tak rázem
tisíce kilometrů od své rodné země. Jednoho dne mu z Austrálie zavolá
jeho biologická matka a on se rozhodne ji navštívit. Zvítězí v Mikeovi
dosavadní švédský životní styl a stesk po starých kamarádech, nebo
radost z nově nalezené rodiny a původních kořenů?“

Pozn. Oficiální text distributora (Jeden svět na
školách
)

Během sledování filmu mi přišla fascinující zřejmě zcela odlišná
věc, než tomu bylo u ostatních. Je možné, že se mýlím, ale řekl bych,
že velké množství studentů napíše o rodinných vztazích, o pocitech
Mika nebo o jeho matce.

Osobně jsem se u sledování filmu podivoval nad životním stylem
Aboriginců. Když se vydáme do minulosti, zjistíme, že někdy v osmnáctém
až devatenáctém století byli Aboriginci zabíjeni a utlačováni a panovalo
zde velké bezpráví právě vůči nim. Dnes mnoho lidí Aborigince bere jako
ty utlačované chudáčky, pro které bychom měli div ne pořádat veřejné
sbírky.

Velká Británie, jenž byla kolonizátorem si svou chybu velice dobře
uvědomuje a proto původním obyvatelům poskytuje řadu výhod. Ráda by si
přála, aby tyto výhody Aboriginci brali jako omluvu. Ku příkladu na rozdíl
od rodilých, ale nepůvodních Australanů mají právo na bezplatné
získání nemovitosti od státu, bezplatné školství a zdravotnictví a
bezúročné půjčky.

Nyní, když v Austrálii panuje relativní příměří mezi těmito dvěma
odlišnými kulturami, Aboriginci stále šíří myšlenku, že Angličani jim
způsobili velké útrapy a oni se nyní nemohou vrátit do přírody, ctít
své tradice a kulturu. Dle mého názoru ale mají možnost se vrátit do
přírody. Mají možnost sedět večer u ohýnku a opékat si klokaní maso.
Myslím si, že problém je někde jinde.

Aboriginci mají zakořeněný pocit, že se nemohou vrátit, ale já se
domnívám, že se vrátit nechtějí. Zvykli si na pohodlí. Žijí pod
střechou, kde mají televizi, jezdí autem a místo aby se každý den museli
starat o to jaké zvíře chytí tak si zajdou do supermarketu a koupí si co
potřebují. Tento film jasně ukázal, jak si taková průměrná rodina žije.
Žije v jistém pohodlí, ale také se drží se své kultury. O víkendu si
pomalovávají své tělo barvami, hrají na tradiční nástroje a používají
rodová jména. Není to – a ani nebude – stejné jako kdysi…

Jáma a kyvadlo

Hned ze začátku se při čtení díla
dostaneme do soudní síně, kde je hlavní hrdina odsouzen k smrti za
kacířství. Autor povídky záměrně neuvádí jméno odsouzence. Nejdříve
se povídka zabývá myšlenkami, pocity a nadějemi odsouzence, který upadne
do bezvědomí. Probudí se až v kobce. Uvažuje nad tím, kde je a odvodí
si, že je zřejmě v kobce. Oči se ale bojí otevřít, jelikož má veliký
strach, že spatří něco strašného. Má strach, že nespatří
vůbec nic.

Nakonec však oči otevře. Jeho obava se naplní. Okolo něj není nic víc,
než tma. Po nějakém čase se rozhodne prozkoumat kobku. Najde zde chléb a
džbán s vodou. Přijme tuto skromnou stravu a poté se vydá na obchůzku
cely. Odhadne ji na 50 yardů (to je něco kolem 45 metrů). Poté se rozhodne
projít tímto prostorem napříč. Přišlápne si cár svého oblečení a
spadne k zemi. Po dopadu zjistí, že se bradou dotýká země, ale druhá
polovina obličeje je ve vzduchu. Zjistí tedy, že uprostřed jeho kobky je
jáma. V tuto chvíli si uvědomí jakým způsobem má zemřít. Má se
doslova uhlodat černými myšlenkami. Dostane se tedy zpět a usne.

Po probuzení vedle sebe nalezne, jak jinak, vodu a chléb. Poté co se
napije, okamžitě usne. Ve vodě totiž byla nějaká omamná látka. Po
probuzení zjistí, že je upoután k dřevěné lavici a nad ním visí
veliké kyvadlo, připomínající sekyru, která se hýbe ze strany na stranu a
pomalu se k němu blíží.

Když ho omrzí pohled na tento smrtící nástroj, rozhlédne se a všimne
si několika obrovských krys. Nijak zvláště jim nevěnuje pozornost,
jelikož má jiné starosti. Těmi jsou kyvadlo, které se stále zrychluje a
jeho život. Několik dní šílí a pak ho napadá spásná myšlenka. Potře
svá pouta zbytky jídla, které má stále po levici a doufá, že krysy
přiběhnou a vysvobodí ho.

Krysy opravdu přiběhnou a překousnou mu jeho pouta. Kyvadlo mu na
poslední chvíli slabě prořízne kůži na hrudi a poté se zvedne zpět
nahoru. Železné kresby na stěnách se však rozžnou do ruda a začínají se
objevovat kresby ďábla. Stěny také mění tvar a stahují se k němu.
Hrdina se tedy rozhodne skočit do jámy. V poslední chvíli ho však zastaví
generál Lasall a zachrání ho. Francouzská armáda totiž vtrhla do Toleda
(Španělsko) a inkvizice se dostává do rukou spravedlnosti.

Pentagonála

Napsal a na vlastní kůži vyzkoušel v oddíle SKASAPA: Evžen Bílek –
Brtník 20. 7. 1994

Co znamená slovo: Pentagonála?
Dle Naučného slovníku označuje slovo „pentagonála“ řeckou číslovku
5. Kromě toho se slovo penta používá téměř ve všech jazycích, jako
první část složených slov s významem pět, pěti…
Například: Pentagon – pětiúhelník.

V našem případě slovo Pentagonála je použito jako název hry, které
se účastní pět hráčů. Hra Pentagonála má svůj původní základ už ve
starém Římě. Za ta léta nánosu času se už dávno zapomnělo, kterého
šprýmaře napadlo přenést jednu stolní hru do reálu. To znamená, že
hrací desku zaměnil s arénou amfiteátru a kostěné figurky nahradil
živými lidmi.

Textové obrázky

Na internetu jsem objevil zajímavý prográmek pro tvorbu textových
obrázků. Do editoru nahrajete libovolný obrázek a on vám vyplivne přepis
do textu. Vybral jsem vám ty nejlepší, které jsem našel na internetu. Pokud
chcete sami experimentovat, není nic snažšího, než vlézt na stránku text-image.com.

____?Sexy?Sexy
___?Sexy?Sexy?R
___?Sexy?Sexy?R
__?Sexy?Sexy?Se
_?Sexy?Sexy?Se
_?Sexy?Sexy?Se
_?Sexy?Sexy?Sexy?
?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy
?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?Se
?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?Sex
_?Sexy?__?Sexy?Sexy?Sex
___?Sex____?Sexy?Sexy?
___?Sex_____?Sexy?Sexy
___?Sex_____?Sexy?Sexy
____?Sex____?Sexy?Sexy
_____?Se____?Sexy?Sex
______?Se__?Sexy?Sexy
_______?Sexy?Sexy?Sex
________?Sexy?Sexy?Sex
_______?Sexy?Sexy?Sexy?Se
_______?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?
_______?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy
_______?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?Sexy?R
________?Sexy?Sexy____?Sexy?Sexy?Se
_________?Sexy?Se_______?Sexy?Sexy?
_________?Sexy?Se_____?Sexy?Sexy?
_________?Sexy?R____?Sexy?Sexy
_________?Sexy?R_?Sexy?Sexy
________?Sexy?Sexy?Sexy
________?Sexy?Sexy?R
________?Sexy?Sexy
_______?Sexy?Se
_______?Sexy?
______?Sexy?
______?Sexy?
______?Sexy?
______?Sexy
______?Sexy
_______?Sex
_______?Sex
_______?Sex
______?Sexy?
______?Sexyy
_______|_?Sex
_______|__?Sex


´´´´´´´´´´´´´´¶´¶¶´¶¶
´´´´´´´´´¶¶¶¶´´´´´´¶¶¶¶¶¶
´´´´´´´¶¶´´´´´´´´´´´´´´´´¶¶
´´´´´¶¶´´´´´´´´¶¶´´´´´´´´´´¶¶
´´´¶¶´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´¶¶
´´¶¶´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´¶¶
´´¶´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´¶´¶
´¶´´´´´´´´´´´´´´´´¶´´´´´´´´´´´´´¶
´¶´´´´´´´´´´´´´¶¶¶¶´´´´´´´´´´´´´´¶
´¶´´´´´´´´´´´´¶¶´¶´´´´´´´´´´´¶´´´¶
´¶´´´´´´´´´´¶¶¶¶¶¶´´´´´´´¶¶¶¶´´´´¶
´¶´´´´´´´´´¶¶¶¶¶¶¶´´´´´´¶¶´´¶´´´´¶
´´¶´´´´´´´´¶¶¶¶¶´¶´´´´´¶¶¶¶¶¶´´´¶
´´¶¶´´´´´´´¶´´´´´¶´´´´¶¶¶¶¶¶´´´¶¶
´´´¶¶´´´´´´¶´´´´¶´´´´¶¶¶¶´´´´´¶
´´´´¶´´´´´´¶´´´¶´´´´´¶´´´´´´´¶
´´´´¶´´´´´´¶¶¶¶´´´´´´´´´¶´´¶¶
´´´´¶¶´´´´´´´´´´´´´´´¶¶¶´´¶
´´´´´¶¶¶´´´´´´´¶¶¶¶¶´´´´´´¶
´´´´´´´´¶¶¶´´´´´¶¶´´´´´´´¶¶
´´´´´´´´´´´´¶¶´´´´´¶¶¶¶¶¶´
´´´´´´´´´´¶¶´´´´´´¶¶´¶
´´´´´´´¶¶¶¶´´´´´´´´¶´¶¶
´´´´´´´´´¶´´¶¶´´´´´¶´´´¶
´´´´¶¶¶¶¶¶´¶´´´´´´´¶´´¶´
´´¶¶´´´¶¶¶¶´¶´´´´´´¶´´´¶¶¶¶¶¶¶
´´¶¶´´´´´´¶¶¶¶´´´´´¶´¶¶´´´´´¶¶
´´¶´´´´´´´´´´¶¶¶¶¶¶¶¶´´´´´´´´´¶
´´´¶¶´´´´´´´´´¶´´´¶´´´´´´´´´´¶
´´´´¶¶¶¶¶¶¶¶¶¶¶´´´¶¶¶¶¶¶¶¶


●▬▬▬▬▬๑۩۩๑▬▬▬▬▬●
L O N G _ L I V E _ T H E _ K I N G _ OF _ POP

____________?§$$$$$$$§§?_
___________§$$$$$$$$$$$$§?
___________??§§§$$$$§$$$$§?
_____________?____§?§§$§$$§?
______________?___?_?§$$$$$$§
________________?????§$$§$$§?
___????§?__________??§$$$$$§§?
__?§$$$$?_??______§§§$§§§§§$$§ ?
___?§$$$§????_____?§$$$J§§§§§§ $$§?
____?$$§?________§$$$$h§$§§§§§ §$§
_____§$§§3_______$$$§§§§§§§§$§ $$§
______§$$§§$____$$§§§$§§§§§$§§ $$§
_______§$$$$$$$$$$§$§§§$$$$§§§ $$§
________?§§§§$$$$$$§§§§§§$§§§§ $$?
___________$$$§$$$§§§§§§§§§§§$ $§
________________?§$$§§$§§$§§§§ §?
__________________§$$$§§$§§§§$ §?
_________________?§$$§§§§§§§§$ §?
_______________?§$$§§$$::::§§$ $$§
______________§$$$§§§§§:::§$§§ $$?
____________?§$$$$$$$$:::§§§§$ $$?
__________?§$$$$$$§§:::§$§$$$$ §?
________?§$$$$$$§:::§§$§$$$$$§
_______§$$$$$$§:::§$$$$$$§?
_____?$$$$$§::::$$$$$$§?
___?§$$$$§::::$$$$§??
_?§$$$$§§§§$$$$§?
§$$$$§§§§$$§?
§$$§§§§§$§
?$$§§§$§§§§?
?§$§§§§§§§$$§
_§$§§§$§§§§$§?
_?$§§§$$§§§§§§?
_?§$§§$§§§§§$$$§
__?§§§$§$$§§§$$$§
?§$§$$$$§§?§§§???
___?$$$$$§_______?§$$$?
____?????____?§§§??§$$§
____________?$$$§_?§?
___________?$$$§§§$§
__________?§$$§??$§?

'•.¸(¯‚•.¸♫♪♫♪¸.•‘´¯)¸.•
‚´¯)
♫(¯'•.¸(¯‘•.¸♫♪¸.•‚´¯)¸.•‘
´¯)♫
♫♪(¯'•.¸(¯‚•.¸¸.•‘´¯)¸.•‚´
¯)♫♪
==-Michael Jackson Rocks!!-==
(_¸.•‘´(_¸.•‚´♫♪♫♪'•.¸_)‘•
.¸_)
♫(_¸.•‚´(_¸.•‘´♫♪'•.¸_)‚•.
¸_)♫
♫♪(_¸.•‘´(_¸.•‚´
'•.¸_)‘•.¸ _)♫


___________ ,–=;???;`????=?,
___________________;??=?{?{?{??;3?;;„?
_________________.} ?$$$?4-?;;?3?;?;??
_______________4“? $$$$$$$?^/;??`$;??
________________:? 3?=$$?““$?.?.;???;;._____,????- ?????=
______“?.__________?,•,$$,•,3$$? ?4;/____?????????=-
_______?_`.________$$???$$$$$$$->„_._.??- ?4????????=
______?_____“.______?,(_) ?$$?„_,?$$$$$?._4????????,
_____?“________._____"??",?$$$$$- $$$$$$$_?????3?"
____4?___________?,_____,$$$$$$$$$$$$$$$$$.&qu- – – ot- ;“““??
_____$________,–?_.?$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$?
_____`?$._,–? .,$$$$$$$$$$$$$$??_,??,$$$$$$
_______-‚z$$$$$$$$$$$$$PF‘_c$$d_d$$$$$$$$$$$
___,–‚__‘?$$$$F______t_____4$;’d$$$$$$$$$$$$$;
_-_________,u________.____“d$$$$$$$$$$$$$$$h
____________$_________(______c$­$$$$$$$$$$$$$$$$$b.- – – –
_____________“n,______`.____-$$$$$$$$$$$$$$$$- – – – $$$$$$c
________________`„?c,_ t_____$“$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$.
_____________________““q_____$$$$$$$$$$$- – – -$$„?$$$$$$$$$$.
________________________^_____?$$$$$$$P“,c$$$- – – – $$$$$$$$$
_______________________________­?$$$$F_c$$$$$$$$$$$- – – $$$$
_____________________________u$$c.`„_$$$$$$$$- – – – $$$$$$$$“
____________________________$$$­$$$$_$$$$$$$$$$$$$$- – – – $F
___________________________$$$$­$$$_$$$$$$$$$$$$$P&- amp;-
__________________________$$$$$$$$_$$$$$$$$$$P&-
_________________________d$$$$$$$b_$$$$$$$$$$$$c
_________________________J$$$$$­$$$c_?$$$$$$$$$$$$u- – – – $$c
_________________________$$$$$$???„___=c$$$$$- – – – $$$P$$$P
_________________________$$$$$$­$$F_____________z$$- – – – $$
_________________________$$$$$$­$c_____________c$$$- – – – $$
_________________________$$$$$$­$%______________&am-
_________________________`$$$$$“__


Opicakuz’s Idea Website is Loading ████████████
99%


_________________00____
________________0000 ______
_______________000000 ______
____00_________000000________ __0 0
_____0000______000000______00 000__
_____000000____0000000___0000 000
______000000___0000000_000000 0__
_______0000000_000000_0000000__
_________000000_00000_000000___
_0000_____000000_000_0000__00 000 0000
0000000000000_0_000_00000 000 0_
_____000000000__0_0_0_0000000 0____
_________0000000000000000_____
______________000_0_0000_______
____________00000_0__00000 _____
___________00_____0______00


(……………../…)
. ………….. /…/
……………./…/
……/´?.I.?`./
…/… I…I..(???`
…I…..I…I…??.…
…I…..I´?.I´?.I..…)
……..` ?..? ´…….‘
…_________.?´
…..l-_-_-_-_-_-
…..l-_-_-_-_-_-

Nechápu, jak to ti borci dělají, ale tleskám.
(Opicakuz)

Hans Christian Andersen – malá prodavačka zápalek

Andersenovi pohádky na první
pohled vypadají velmi krásně. Pohádka pro děti, rozmanitý jazyk,
zajímavá atmosféra. Pokud ale začneš, milý čtenáři, přemýšlet,
zjistíš pak, že je to něco mnohem více… Dovoluji si zde na začátek
uvést popis jedné z jeho povídek a poté sem přepsat celou povídku, kterou
mám velice rád. A to Malou prodavačku zápalek.

Pravda pravdoucí

Jednoho dne, když zapadlo slunce si slepice na dvorku vylezly na hřad a
začaly se čechrat. Jedné malé bílé slepičce ale pírko vypadlo. Jen tak
pro sebe si řekla, že teď jí to vlastně sluší o trošičku více.
Zaslechly to sousední slepice a začaly nahlas vykřikovat, že jedna slepice
si myslí, že když si vytrhá všechno peří, tak bude krásnější. Tou
dobou kolem letěly sovy. Také uslyšely tento divný příběh.O pár minut
déle už houkaly do světa, že si tři slepice vytrhaly všechno peří, a
teď jim je zima. Tuto verzi zaslechl i kohout. A ten když ráno kokrhal,
volala nahlas i příhodu se slepicemi. „Pět slepic si vytrhalo všechno
peří a do rána umrzly!“ To slyšel i reportér místních novin, a tento
příběh otisk. Všichni si to přečetli a protože to bylo v novinách,
uvěřili, že to je pravda pravdoucí!

Prodavačka zápalek

Byla hrozná zima, sněžilo a smrákalo se k večeru, však to byl také
poslední večer roku, večer silvestrovský. A v té zimě a v té tmě šlo
po ulici malé děvčátko, prostovlasé a bosé. Pravda, když šla z domova,
měla sice pantofle, ale co ty jí byly platné! Byly jí totiž hrozně
veliké, předtím je nosila její maminka, takové byly veliké, a teď je
malá ztratila, když přebíhala ulici, protože se kolem hrozně rychle hnaly
dva kočáry. Jeden pantofel nemohla najít a s druhým jí utekl jeden
uličník, že prý až sám bude mít děti, poslouží mu jako kolíbka.

vila-nahled Bosé nožičky mělo děvčátko zrudlé a
promodralé mrazem. Ve staré zástěře měla hromadu sirek a ještě jich
svazeček držela v ruce. Celý den od ní nikdo nekoupil ani jednu, ani
pětník jí nikdo nedal. Hladová a promrzlá chodila po ulicích a vypadala
naprosto zuboženě, chudák malá. Sníh jí padal do dlouhých plavých
vlasů, tak hezounce vzadu na krku zvlněných, ale na parádu ona opravdu
neměla ani pomyšlení. Ze všech oken zářilo světlo a celou ulicí lákavě
voněla husí pečínka, však byl také Silvestr – ano, na tohle myslela.
Nakonec se usadila a schoulila do koutku mezi dvěma domy, jeden vyčníval do
ulice o kousek víc než ten druhý. Nožičky stáhla pod sebe, ale teď jí
byla zima ještě víc a domů se bála, vždyť neprodala za celý den ani
sirku, nedostala ani pětník, tatínek by jí natloukl. Ostatně i doma byla
zima, v podkroví měli jen tu střechu nad hlavou a všude tam fičelo
dovnitř, i když ty největší škvíry ucpali slámou a hadry. Ručičky
měla skoro úplně mrtvé mrazem. Ach, takhle aspoň jedna sirka, to by bylo
blaho. Kdyby si tak troufla aspoň jednu ze svazečku vytáhnout, rozškrtnout
ji o zeď a ohřát si prsty! A teď tedy jednu vytáhla, škrt, jak
zajiskřila, jak hoří! Teplounký, jasný plamínek to byl, jako svíčička,
když kolem ní přidržela dlaň. Jaké to bylo podivuhodné světlo!
Děvčátku připadalo, že sedí u velkých železných kamen s lesklými
mosaznými koulemi a mosazným válečkem, oheň v kamnech tak krásně hořel
a blaženě hřál. Ach, děvčátko natahovalo nožky, aby si je také
ohřálo; v tom plamen zhasl. Kamna zmizela – děvčátko sedělo na
chodníku s oharkem ohořelé sirky v ruce.

Rozškrtlo novou, rozhořela se, svítila, a jak její záře dopadala na
zeď, stávávala se zeď průhlednou jako závoj; děvčátko jí vidělo do
světnice. Stál tam stůl prostřený zářivě bílým ubrusem a jemným
porcelánem a na něm překrásně voněla pečená husa plněná jablky a
švestkami! A co bylo ještě nádhernější – husa vyskočila z mísy,
kolébala se po podlaze s vidličkou a nožem v hřbetě a zamířila přímo
k chuděrce děvčátku. V tom sirka zhasla a děvčátko vidělo zas jen
studenou masivní zeď.

Škrtla další. A hned seděla pod tím nejkrásnějším vánočním
stromkem, byl ještě větší a ještě bohatěji nazdobený než ten, co letos
o Vánocích viděla skleněnými dveřmi u jednoho bohatého kupce. Na
zelených větvích hořelo tisíce svíček a ze stromku na ni shlížely
pestré obrázky, takové, jaké byly ve výlohách obchodů. Maličká vztáhla
ruce nahoru – a v tom sirka zhasla, vánoční svíčky stoupaly výš a
výš, teď viděla, že jsou to jasné hvězdy, jedna právě spadla a po nebi
za sebou zanechala dlouhou ohnivou čáru. „Někdo umírá!“ řeklo si
děvčátko, neboť její babička, jediný člověk, který k ní byl kdy
hodný, ale která již umřela, říkávala: „Když padá hvězda, odchází
nějaká duše k Bohu.“ Děvčátko znovu rozškrtlo o zeď sirku;
zazářila a v její záři se mu objevila babička. Nesmírně jasná,
zářící přívětivá a předobrá.

mala-prod-zap-nahled

„Babičko,“ zvolala maličká, „vezmi mě s sebou! Já vím, že až
zhasne sirka, budeš pryč, pryč jako ta roztopená kamna, jako ta krásná
husička a jako ten nádherný vánoční stromek.“ A honem rozškrtla
všechny zbylé sirky, co jí ve svazku ještě zbývaly, chtěla babičku
ještě zdržet. A sirky se rozzářily takovým světlem, že kolem ní bylo
jasněji než za bílého dne. Babička ještě nikdy nebyla tak hezká a tak
veliká. Zvedla si holčičku do náruče a obě spolu letěly v lesku a
radosti vysoko převysoko; tam nebyla ani zima, ani hlad, ani úzkost ani
strach – byly u Pánaboha! Ale v zákoutí u domu sedělo v mrazivém
jitru děvčátko s červenými tvářemi; s úsměvem na rtech a bylo mrtvé;
zmrzlo v poslední večer starého roku. Novoroční jitro se rozbřesklo nad
mrtvolkou sedící tam se sirkami, jejichž jeden svazeček byl téměř
vyškrtán. „Chtěla se ohřát, „říkali lidé. Ale nikdo nevěděl, co
krásného viděla a v jakém jasu odešla s babičkou do radostí
Nového roku.

Zdroj: maanteiden.blog.cz