Chleba s medem

Nechce se vám vařit pro 3 lidi, protože máte možnost ohřát dvě porce
jídel, co vám zbyly zrovna v lednici? Pak musíte jednoho chudáka podělat.
Budete-li se držet jednoduchého postupu, nebudete litovat.

chleba-s-medem-nahled

Ingredience

  • Chleba (nejlépe krájený v obchodě)
  • Med

Postup

  1. Najděte v lednici zbytky dvou chutných jídel
  2. Ohřejte tyto dvě porce tak, aby chudák, kterého chcete podělat,
    neslyšel zvuk mikrovlnky (v případě rizika prohoďte bod 2 a 3).
  3. Zeptejte se chudáka, kterého chcete podělat, jestli si dá k obědu
    chleba s medem – musí odpovědět ano
  4. Vezměte krajíc chleba a med – hezky servírujte na stůl
  5. Servírujte i zbylá chutná jídla
  6. Dobrou chuť (skoro) všem zúčastněným strávníkům

Project 72 Hours In The Dubrovnik City

2016–10–14–14–34–12-nahled

The Croatian catholic church have organized the second year of the volunteer
project 72 sata bez kompromisa. There are lot
of countries like Czech Republic, Bulgaria, Great
Britain, Germany or Slovakia, that have same-named project.

Do you want to visit Croatia?

Around a week before opening the project Česká rada dětí a mládeže
(Czech organisation for the informal children groups) sent a Facebook status
with offer to participate in the Croatian 72 sata project in the time of the
Czech 72 hodin project. They promised to pay a part of the costs to the
transport and Croatian church offered the free accommodation in catholic
seminary with meals.

Fejeton: Kterak svět spasit

91–1

Vracel jsem se nedávno z Náměstí Míru domů na Zahradní Město. Mám
raději metro, než tramvaj, a tak jsem si koupil výborný párek v rohlíku
s feferonovým kečupem a sestupoval po schodech do vestibulu
podzemní dráhy.

Před prosklenými dveřmi, za kterými se ocitají pohyblivé schody, mne
oslovily tři nádherné slečny. Sundal jsem, usmívajíc se, sluchátka
s nadějí, že se vyplní mé pubertální sny. Záhy se dostavilo
rozčarování.

„Dobrý den,“ začala jedna ze slečen. Dosti mne zarazila.
V obchodních řetězcích mám problém koupit si chlazené pivo ze sedmého
regálu, protože jsem ztratil svůj občanský průkaz a na svůj věk mám
příliš mladičkou tvář. Zde mi slečna vykala. „Nechcete si koupit
srdíčko na podporu nemocným dětem? Víte, že je dnes srdíčkový den?!“
pokračovala slečna. Srdíčko jsem si koupit nechtěl. Ostatně to slečna
zmínila v prvním slově nabídky.

Po pár dalších větách jsem zhodnotil, že pár korun je pro mne
maličkost. Vymlouvat se na nedostatek financí s párkem v rohlíku a
chytrým telefonem v ruce bylo poněkud hloupé. Vhodil jsem slečnám do
kasičky drobné, srdíčko jsem si nevzal.

Na Strašnické mne čekal pán s nabídkou, která se během chvíle
změnila v prosbu o zakoupení Nového prostoru. Osobu bez patřičného
sociálního zabezpečení nešlo odmítnout. Koupil jsem výtisky hned dva.
Jeden pro sebe, druhý jsem zanechal pro náhodného čtenáře na lavičce.
Nevím, co bych dělal se dvěma totožnými časopisy.

Doma jsem se podíval na internet. Zaujala mne reklama, kde bylo možné
zaplatit vykopání studny v Africe. Celý černý kontinent jsem nespasil, na
to jsem malé zvíře, ale tři studny tam již díky mně určitě již kopou.
Nějaký černoušek se bude ráchat v kaluži vedle rumpálu spolu se stádem
dvaceti veselých koz a oslíkem s povozem, který jsem též zakoupil spolu
s dvěma záchody za směšných 600 korun za kus.

Musím říct, že se mi dobrodiní věru zalíbilo. Další den jsem šel
darovat litr krve. Ihned poté jsem přejel do jiné instituce poskytnout svou
plasmu bez nároku na honorář. Samozřejmě z druhé ruky, aby to bylo
vyvážené. Nebudu se přeci stále naklánět na jednu stranu. Cestou zpět
jsem si koupil patnáct stužek zaručující vymýcení AIDS, a dokonce jsem se
začal podílet na boji proti rakovině. Odkoupil jsem od mladé paní 60 kusů
přívěšků kytiček a dostal pozvání na kafíčko. Odmítl jsem s tím,
že musím ještě pomoci s venčením psů v útulku.

Během roku jsem zachraňoval svět ještě investováním do tříkrálové
sbírky, pomoci výcviků slepeckých psů, do sbírky na léčbu onkologických
onemocnění dětí, do veřejné sbírky na vznik čajovny pro setkávání
seniorů, do Bílé pastelky, Světlušky, sbírek na opravu architektonicky
cenných budov, do projektu rekonstrukce lunaparku z 19. století, do
potravinové sbírky, do charity pro uprchlíky. Nemalou částku jsem věnoval
Adře, Člověku v tísni, Červenému kříži, autonomnímu sociálnímu
centru Klinika i sbírce na dostavbu Jedličkova ústavu. Podílel jsem se na
léčbě leukémie koupí přívěšků na klíče. Zapojil jsem se do hnutí na
podporu integrace menšin do společnosti i do asociace zajišťující
pospolitost Romů.

Se zájmem jsem se zapojil do nesčetného množství neziskových
organizací, kde jsem střídavě vypomáhal ve dne i v noci. Musel jsem
opustit své zaměstnání, abych všechno stíhal a byl naplněn pocitem
nápomoci. Samozřejmě jsem nepobíral honoráře. A když už to nešlo
jinak, věnoval jsem je nazpět oné organizaci jakožto dar. Na Úřad práce
jsem se nehlásil. Je lepší, když peníze půjdou lidem, kteří sociální
dávky skutečně potřebují.

Vhledem ke skutečnosti, že jsem veškeré finance věnoval na dobročinné
účely, obrátil jsem se na hodné lidi, kteří mají zájem na tom pomáhat
ostatním, jako já. Slečna z Japonské půjčky mi do 10 minut poskytla
patnáct tisíc korun! Zbytek jsem si půjčil od kamarádů, kteří mají
finanční rezervy vysoké, a proto nebudou peníze postrádat. Zbytek
dořešily banky. Všichni byli velice nadšeni pro to, co dělám, a domluvili
jsme se, že vracení peněz nějaký čas počká.

Je krásné pomáhat, jak jen to jde. Albert Einstein pravil: „Pouze
život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.“ A já mu dávám za
pravdu.

Návrat

Centrifuga v metru
při zavřených víčkách
KOLENO KLEPE SE
spolu se stehnem
a lýtko s chodidlem
a nárty
tomu dopomáhají

Strašnická
příští stanice Skalka
a schody
jako do nebe
bedna od whiskey
není tu
a já hledím
a čekám
na signál

Lavička na zastávce
tak modrá
tak temná

Panel s nápisy
jasný, že nejde číst
splývá s okolními světly
konečná stanice

Můj hrad
můj dům
zacinkám klíči
a spát
budu-li