Romantické tajemno

Pánové, vzpomínáte si na školku? Noví
kamarádi, velikánské pískoviště, stavebnice a mrakodrapy z kostiček.
A pak ze všeho to vůbec nejdůležitější. To, za co byste dali všechno,
co jste měli. Do poslední skleněnky, kostičky Lega a do posledního
angličáka! Totiž první láska.

Ach ano. Utíkali jsme za děvčaty, která se nám tuze líbila a naše
srdce k nim plála. Ve školce jsme se snad ani nestyděli. A děvčata
oceňovala skutečně potrebné vlastnosti chlapců. Správný chlapec přeci
musí být silný, musí děvčeti vykouzlit úsměv na rtech, musí se jí
věnovat a zapojovat ji i do chlapeckých her a povídat si s ním. A hlavně
musí umět běhat. Kdo z nás totiž svou vyvolenou dohonil, tak jí za
odměnu mohl dát pusu. A to byla panečku odměna! Ovšem nutno podotknout,
že děvčata byla leckdy mnohem rychlejší. Já osobně jsem to přisuzoval
tomu, že jsem byl až do druhého stupně základní školy velmi malého
vzrůstu, a tudíž jsem musel cupitat nožkama dvakrát tolik, co ve školce
Eliška, či Kačka a ve škole Pamela. Ale i přesto se mi několikrát
povedlo si zaslouženou pusu vybojovat.

Jak šel čas, dostali jsme se všichni do čtvrté třídy. Tam už jsme se
začali trochu stydět. vlastně hodně. Kluci byli pospolu a holky také. nedej
bože, aby nějaký chlapec promluvil s děvčetem víc, než promiň a optal
se na domácí úkol, či co je zrovna k obědu.

Každý jsme ale, teď to můžeme přiznat, měli někde v srdcích tu svou
vyvolenou. Však když se nás někdo zeptal, jestli tu, či onu milujeme, tak
to né. Zarděli jsme se a popřeli jsme to. Ani o tělocviku jsme již pro
pusu neběhali. Však bylo jasné, komu jsme nahrávali ve vybíjené.

Měli jsme veskrze romantické myšlenky. Dlouhé večery jsme si
představovali, jak se se svou vyvolenou oženíme. Jak spolu budeme bydlet a
snad i založíme rodiny. Jak budeme uléhat na manželskou postel. Prozatím
nám manželskou postelí bylo, když jsme přespávali ve škole. Byli jsme
však stydlíni a po zhasnutí a zavření oka paní učitelky jsme se ani za
ruce nechytili.

Také jsme měli, jak už to bývá, představy lechtivé. Tropili jsme si
vtípky, které se ve slušné společnosti neříkají. A své představy jsme
si vzájemně vyměňovali. Zkoumali jsme svá těla a trumfovali se co do
velikosti a v tom, jak je kdo vyspělý a schopný počít potomka, abych to
řekl slušně.

Tehdy jsme taky objevili první erotické časopisy. No to bylo vzrůšo!
Tajně jsme se slézali v hloučku za nepřítomnosti holčičí společnosti.
Holky si tehdy ještě hrály s panenkami a pletly náramky z bavlnek. Neměli
nám do toho co kecat. Bunkry v lese, šermování s klackama a erotické
časopisy, to jsou tři věci, kam holky nemají od kluků svolení
k přístupu.

Mladší z nás jistě zavzpomínají i na první erotické stránky,
které nám ukázali spolužáci, kteří měli starší sourozence. Ano, ti, co
nás na prvním stupni také učili nadávat.

Na všechno tohle vzpomínám a říkám si, že snad všichni máme podobné
zážitky, na které takto vzpomínáme. Dnes ale už nemusíme umět rychle
běhat. Stačí ženu okouzlit drahým a rychlým auťákem. Dnes nemáme
chlapecké představy o intimním zivotě. Stačí jít do baru, nebo na
diskotéku, tam si vyhlédnout nějakou slečnu, říct pár rádoby
romantických vět, opít ji a bezcitně se vyžít. Ani to prohlížení
erotiky již nemá to kouzlo tajemna. Erotika je všude kolem nás. Internet je
jí přehlcený, stránka se nenačítá pět minut, ale vteřinu. Máme tak
plné disky X gigabajtových videí a fotek. Erotika je dokonce v reklamách,
na plakátech a vůbec všude. Jsme erotikou doslova přehlceni..

Kam se ale vytratila ta romantika zahalená zavojem tajemna? Kdepak je
dvoření se něžnému pohlaví. Proč už nikdo nenosí své drahé polovičce
květiny? A proč nám odhalené ženské tělo nepřijde tak
fascinující?

Nevím, však přeji si z celého srdce jen a pouze jediné:

„Nechte mne ještě aspoň jednou běžet za svou milovanou a pokusit se
získat polibek. Aspoň to zkusím.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.