Smrt si říká Engelchen

Smrt si říká Engelchen je československá filmová
adaptace stejnojmenné knihy od Ladislava Mňáčka, zrežírovaná Jánem
Kadárem a Elmarem Klosem. Film byl natočen roku 1963, je černobílý a
předpokládá u diváka znalost ruštiny, což v dnešní době bývá pro
mnoho lidí značný problém. Některá fakta tedy rusky nehovořícím
divákům unikají, ale i bez znalosti tohoto jazyka film dává smysl a je
možné se do něj vžít a řekněme „vychutnat“ si ho.

Film byl v Československu natolik kontroverzní, že byl za dob komunismu
jako „příkladně nebezpečný“ 20 let uschován před veřejností.
Odhaduje se, že tomu tak bylo nejen kvůli filmu samotnému, ale i díky
emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů.

Film Smrt si říká Engelchen vypráví příběh partyzána se jménem
Voloďa. Ten byl ke konci války střelen do páteře a následně převezen do
nemocnice, kde pobývá po celou dobu filmu. Jeho zranění ho upoutalo na
lůžko, kde si vybavuje ústřižky vzpomínek na svou minulost
u partyzánů.

Partyzáni se snažili během Druhé světové války osvobodit Zlín. Jejich
základna se nacházela v nedalekých horách ve vesnici Ploština. Ve filmu
tuto vesnici partyzáni označují jako „Paseky“. Zde bydleli, plánovali
své útoky a hlavně se zde ukrývali před Němci.

engelchen-1-nahled Partyzánům pomáhá dívka
Marta. Donáší jim informace z německé strany. Zná se velmi dobře
s důstojníky a veliteli, jelikož je jejich společnicí. To Voloďa tuší,
ale není si zpočátku zcela jist. Ujistí se při jedné partyzánské akci,
kde zajmou skupinku vysoce postavených vojáků. Marta se vrhne na generála,
se kterým měla dříve nepříjemnou sexuální zkušenost a v amoku mu se
slovy „Ty prase!“ prožene několik kulek tělem. Voloďa je však v té
době do Marty už zamilován a ona do něj taktéž. I když už nyní ví, co
přesně s Německými vojáky provádí, rád by s ní po válce zůstal.

Jako odveta za tuto partyzánskou akci je z Německa vyslán Otto Skorzeny
s jeho Jagdkommandem. Jejich mise je jasná, totiž zlikvidovat partyzány.
K partyzánskému oddílu se chce přidat další muž. Voloďa mu při
vstupní prověrce nevěří, ale když ho jeden z partyzánů pozná jako
souseda z vesnice, svěří mu ho na starost.

To byla však osudová chyba, protože byl německý zvěd. Využil zmatku
během nešťastného výbuchu pancéřové pěsti v jedné chalupě a uteče.
Paseky jsou prozrazeny a partyzáni si odhlasují odchod. Vesnici opustí a
unikají před Jagdkommandem.

S obrovským štěstím se jim opravdu podaří uniknout a začnou se
radovat. Během rodostných výkřiků se však od posla dozví, že Němci
Paseky vypálili. Když se vrátí do vesnice, vidí jen ohořelé zbytky
chalup, kde se jejich rodiny marně snaží v popelu najít něco, co by jim
zbylo. Pokleknou, smeknou a zpytují své svědomí. Nastává u nich vnitřní
rozpolcenost. Měli jsme být partyzány? Měli jsme spíše bránit Paseky? Co
by se stalo, kdyby…?

Na samém závěru filmu se Voloďovi vrací citlivost nohou a s obtížemi
dokáže chodit. Skončí válka a dokonce ho navštíví ho Marta, o které si
myslel, že je mrtvá. Povídá mu, že odjíždí pryč. Tam, kde ji nikdo
nezná a může začít zcela nový život. Ti dva se už se nikdy neuvidí.

Poté, co Voloďa již jen kulhá, vyžádá si odchod z nemocnice. Doktor
zprvu nesouhlasí, ale nakonec ho propustí a vřele se s ním rozloučí.
Voloďa odchází prázdnou ulicí a jde vstříc osudu. Jde najít Engelchena,
velitele, který se postaral o vypálení Pasek, a zabít ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.