Spal jsem v márnici

Ano, vážení, je to tak. Na psychovíkendu,
což je úžasná akce, kde se vybiji nejen emočně, jakožto také fyzicky,
jsem splnil úkol spát v márnici bez mrtvoly.

Hra spočívala v tom, že jsme měli odpovídat na otázky ze života.
Vždy jsme měli tři možnosti a měli jsme vybrat tu, jenž nejlépe vystihuje
to, jak bychom se zachovali v nějaké situaci.

„Jdete v noci lesem, prší a je zima. U hřbitova je márnice. Co
uděláte?“

  1. Přespím v márnici, i když tam bude mrtvola
  2. Přespím v márnici, ale jen pokud tam nebožtík
  3. Jdu dál

Zvolil jsem možnost b) – je zima a déšť. Chodit takhle celou noc, to
je na zápal plic a navíc bych prostě dál nešel. ;) Spát vedle mrtvoly se mi
však příčilo.

Druhá část hry

V druhé části hry nám pořadatelé oznámili, že vyzkouší, zda jsou
naše odpovědi věrohodné. V márnici jsem tedy opravdu přespal. Zkušenost?
Máry jsou nepohodlné. Mají na spaní moc velké mezery, které tlačí
do zad.

Tvar je také nevyhovující. ČLověk se tam musí schoulit, aby se vůbec
trochu vyspal. A navíc jsou opravdu malé. Takže je to ještě
nepříjemnější. Chudáci mrtví. Ani poslední cestu si nemohou užít
v pohodlí.

mary-nahled Do toho všeho mi byla ještě
hrozná kosa, protože v márnici bylo to jediné malinkaté okýnko co tam
bylo rozbité, takže tam děsně táhlo. No a to jak se větrem pohupovalo a
vydávalo vrzavý zvuk taky nebylo zrovna po cuti. Jó, kdyby to znělo jako
ukolébavka, ale tohle… Taky občas rám okýnka práskl nečekaně o stěnu,
takže mě to zase vytrhlo z polospánku.

No, nakonec jsem se nějak vyspal. Sice to nebyl dobrý spánek, ale byl to
úžasný zážitek! To se nenaskytne každý den, aby člověk mohl ulehnout na
máry, natož na nich ztrávit noc! Byl jsem unešen a moc děkuji
organizátorům Psychovíkendu, že mi poskytli tuto možnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.