Archiv štítku: alkohol

Ráno

Ranní motanice
a věštby ze zaschlých slz červeného vína
zbědované pohledy na rozsypané doklady a rozkutálené mince
míjení lidí a domů jako v urychlovači
žaludek na vodě
skoro na zvracení
ten včerejší fastfood
vyprahlá ústa
dejte vody pít


Úděsné vyčerpání
a napuchlé tváře
těžká víčka
nabobtnalé kruhy pod očima
zaschlá nedokonalá kružnice z pivní pěny na stole
kde se povalují zbytky brambůrků
slaných tyček
arašídů
a popcornu
vzpomínky na včerejšek
a proplouvání dneškem

Zvěř u moře vs. pedagogové

Je třetí den ozdravného pobytu pro děti v zahraničí, který pořádá
jedna nejmenovaná společnost. Ve smlouvě mám podepsáno, že mám dbát
dobrého jména oné společnosti. Proto raději nebudu jméno zmiňovat a
udržím se na neutrální rovině.

Je třetí den, 23:41. Zapínám notebook a píšu, co mne zatím nejvíce
zasáhlo. Nejde si to nechat pro sebe. Bože chraň, aby moje (budoucí) dítě
muselo zažít něco podobného. Je třetí den…

Pokračování textu Zvěř u moře vs. pedagogové

Démon

Mlžné výpary z alkoholových kapek na
upocených čelech pijanů a nasládlá vůně piva s vínem. Vlasy, které
prohrábnul postarší pán na lavici u okna, jsou celé nasáklé těžkým
cigaretovým dýmem. Jemný popílek z levných doutníků za poslední drobné
se sype přes hrany docela malého popelníčku. Zavoněl odér omamné látky,
nejspíš toulen. Line se pomalu skrze veškeré skuliny. Zaplňuje každou
skulinu a tlačí před sebou nebohou madam Marijánku. Kdosi rozlil pivo. Je
slyšet, jak proud vody dopadá na dřevěnou podlahu. Následuje pravidelné
bušení kapek. Poslední kapičky. Káp, káp – Kap. Kdosi se rozčiluje,
nadává.

Na stůl přistálo další pivo. A pepermintová brčálově zelená
tekutina. Nejeden se ohlédl za šenkýřkou. Přítomné dámy se uchechtly.
Čísi hlava dopadla do dlaní ja stole. Malátně pak odvrávoral na toaletu.
A zpěv. Ano, zpěv. A zase ticho. Jen cinkání příborů zbloudilých
strávníků, již měli na výběr mezi seschlými utopenci a plesnivou
tlačenkou.

Hlučné těžké cinknutí pivních pulitrů a bouchnutí o stůl. Opět
prázdné pulitry a jedna rozbitá sklenice. Všichni jsou v nevědomí.

Až budeme objímat podlahu v závratích s pocity námořníků a upadneme
do totálního bezvědomí, pak vystoupí z prázdné lahve od jinu démon
chlastu a až tehdy my konečně budeme žít.