Dnes jsem šel doprovodit
bratra na Pohořelec. Odjížděl na týden do Skotska. Vracel jsem se domů
noční tramvají, metro již nejezdilo.
V několika bodech popíšu onu cestu.
- Nastupuji, tramvaj je poklidná.
- Na Hradčanské se vedle mne blije. Klučina to přehnal s chlastem. Škoda
toho těstovinového salátu. Zda se, že mu ale nechybí. - Dostal jsem z toho hlad.
- Na Václaváku přistoupily mraky lidí, kteří vylezli z nočních
klubů. Tramvaj je nacpaná jako ve špičce. Já spokojeně sedím.
- Na Lazarské ožrala opouští tramvaj. Na chodníku se pěkně motá.
- Tramvaj dlouho nejede a čeká na ostatní linky. Zezadu se ozývají
výkřiky na řidiče. „Tak jedém, vole!“
- Projíždíme okolo Retra. Tady se ještě paří. Slečna, která se
opírá o zábradlí do sebe střídavě klopí zelenou a kolu. - U Orionky kdosi vzadu zařve „Mrdkoooo!“ Stojící mladík mu odvětí,
že na něj nebude žádnej žid křičet. Vše uklidní dívka řvouna. - Velká skupina lidí si na Floře uvědomí, že ta tramvaj na Dejvickou
nejede. Dostali doporučení od nějakého pána, ale nebyli schopni nasednout
na správný směr. Začali debatovat o tom, že je navedl blbě a že neví
kde jsou. Označí Strašnice za vesnici a vystoupí. - Na Želivském se tramvaj vyprázdní. Projíždí do zóny normálních
lidí a je klid. - Na Strašnické vystupuji a přesedám na navazující autobus. V něm se
již neodehrálo nic zvláštního.