Rubriky
Básně Litera

Ranní přednáška

Když jarní slunko plesá svými paprsky do tváře
říkám si: „Zajdi už za mraky, ty svině!“
Je sedm ráno a můj čaj zůstal nedopitý,
jsem znaven, přec musím běžet pěšinou – a jarem neopitý.

V osm říkám si: „Tak už zajdeš, blbá žlutá koule?“
Přitom sedím monologem znuděn v přednáškové hale.
Osm třicet, odbíjí mé digitální hodinky – čas vypadnout.
Právě včas, nechtěl bych tu dneska zdechnout.

A najednou cítím volnost, cítím vůni jara
ač jinovatkou pokrytá jsou ta zmrzlá rána.
Je to nádech fantazie, magické dějství přírody,
ó, jak já to pohlazení od slunce nadevše miluji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..