Přináším nejvzácnější šafrán pro Tvou duši,
když se k tobě blíží, rty má trochu sušší.
Již zřel marionetu nádhernou,
již líbal tu tvář láskou ovátou.
Však cit, jen cit je to, co celá ta léta hledal,
A když jsem ho v běhu lapil, tiše vzlykal.
Mám ho a je tu jenom pro Tebe,
ta vůně vynese Tě nad nebe.