Ano, vážení, je to tak. Na psychovíkendu, což je úžasná akce, kde se vybiji nejen emočně, jakožto také fyzicky, jsem splnil úkol spát v márnici bez mrtvoly.
Hra spočívala v tom, že jsme měli odpovídat na otázky ze života. Vždy jsme měli tři možnosti a měli jsme vybrat tu, jenž nejlépe vystihuje to, jak bychom se zachovali v nějaké situaci.
„Jdete v noci lesem, prší a je zima. U hřbitova je márnice. Co uděláte?“
- Přespím v márnici, i když tam bude mrtvola
- Přespím v márnici, ale jen pokud tam nebožtík
- Jdu dál
Zvolil jsem možnost b) – je zima a déšť. Chodit takhle celou noc, to je na zápal plic a navíc bych prostě dál nešel. 
Spát vedle mrtvoly se mi však příčilo.
Druhá část hry
V druhé části hry nám pořadatelé oznámili, že vyzkouší, zda jsou naše odpovědi věrohodné. V márnici jsem tedy opravdu přespal. Zkušenost? Máry jsou nepohodlné. Mají na spaní moc velké mezery, které tlačí do zad.
Tvar je také nevyhovující. Člověk se tam musí schoulit, aby se vůbec trochu vyspal. A navíc jsou opravdu malé. Takže je to ještě nepříjemnější. Chudáci mrtví. Ani poslední cestu si nemohou užít v pohodlí.
Do toho všeho mi byla ještě hrozná kosa, protože v márnici bylo to jediné malinkaté okýnko co tam bylo rozbité, takže tam děsně táhlo. No a to jak se větrem pohupovalo a vydávalo vrzavý zvuk taky nebylo zrovna po chuti. Jó, kdyby to znělo jako ukolébavka, ale tohle… Taky občas rám okýnka práskl nečekaně o stěnu, takže mě to zase vytrhlo z polospánku.
No, nakonec jsem se nějak vyspal. Sice to nebyl dobrý spánek, ale byl to úžasný zážitek! To se nenaskytne každý den, aby člověk mohl ulehnout na máry, natož na nich strávit noc! Děkuji organizátorům Psychovíkendu, že mi poskytli tuto možnost.