Rubriky
Akce

Tandemový seskok padákem

tandem-1-nahled Za maturitu jsem dostal tandemový seskok
padákem. V létě a na podzim jsem si nějak nevybral termín, přes zimu se
neskáče, a tak jsem skákal až v květnu. Celo dobu jsme s mámou koukali
na počasí. Ráno to vypadalo, že bude bez mráčku, ale nakonec se
poštěstilo a obloha se mírně zatáhla. „Obzor by měl být parádní a
i ten průlet mrakem by se mohl poštěstit“, říkali jsme si. Ráno jsem
nakopl káru a odřídil celou cestu na mostecké letiště. Již bez chybičky. 🙂

V kanceláři jsem odevzdal dárkový poukaz a než jsem se nadál, už jsem
seděl ve školící místnosti s kombinézou a postrojem, na který si mě
měl později připnout můj instruktor. Školitelka nám vše vysvětlila,
řekla nám, jak probíhá výskok z letadla, jak nás bude intruktor
navigovat, kdy ho uslyšíme a jak dlouho co bude trvat. Byl jsem v první
skupině, takže jsem šel rovnou k letadlu, co ještě čerpalo palivo spolu
se čtyřmi dalšími prvoskokany.

U letadla si nás rozebrali naši instruktoři. Bohužel žádná krasavice
s velkými ňadry nepřišla, ale týpek, co se mnou skákal vypadal v pohodě
a důvěryhodně. Zhruba za patnáct minut jsem mu měl svěřit svůj život.
Pokynul mi a nasedli jsme do letadla. Jako první, takže bylo jasné, že
budeme vyskakovat jako poslední, což mě potěšilo. Ne z toho důvodu, že
by mi vadilo, že bych měl jít na svoji případnou poslední cestu jako
první, ale chtěl jsem vidět, jak vypadá výskok někoho cizího.

Jak se letadlo začalo plnit, ucítil jsem pach marihuany. Teda alespoň mi
to tak přišlo. Chvíli jsem přemýšlel, zda to není letecké palivo, ale
když odpojili hadici, bylo mi jasné, že to palivo nebylo. Tak jsem
nenápadně čmuchal a ujistil se, že to od mého instruktora není, takže pak
už mi to bylo vcelku jedno. Začali jsme startovat.

Letadlo s námi dojelo až na vzletovou dráhu, kde vyčkalo na povolení
k vzletu a pak jsme se rozjeli a vznesli. Nádhera. Shora vypadají rozsáhlé
mostecké uhelné doly úplně jinak, než na Google Maps. Viděl jsem, jak tam
jezdí maličká vozítka a sledoval každou hrudku. Okolo fridexově zbarvené
rybníčky sloužící jako kalné nádrže a pole s řepkou olejkou a
dálnici, po které jsme přijeli. Okolo nás houstly mraky, až jsme vystoupali
nad ně a byly vidět už jen beránci po celé obloze. „To bude krása tím
prolétat,“ pomyslel jsem si. „Uděláš se mnou takovou tu spirálu s padákem?“ prosil jsem
instruktora. Ten jen s neznatelným usměvem razantně přikyvoval.

Chlapík přede mnou měl na ruce výškoměr, který jsem sledoval. Pamatuji
si, že zhruba v 1,5 kilometru nad zemí jsme dostal asi dvouvteřinový
strach, který mě vcelku rychle přešel. Tak jsme si tak letěli až mi
instruktor ukázal jeho výškoměr a řekl: „Hele, jsme přesně ve čtyřech
kilometrech.“ Pasažéři letadla ožili. Kdosi otevřel dveře a vyskočil.
A další, další, další. To byli sportovní skokani. Pak tandem. Koule
složená ze dvou lidí bezvládně opustila letadlo. My se posunovali směrem
ke dveřím, až jsme byli v letadle sami. Zaujal jsem takzvanou pozici banán a mohli jsme
skočit, což se také stalo. Vzpomněl jsem si, jak mi máma říkala, že po
vyskočení nevěděla, kde je nahoře a kde dole a byla totálně mimo. My
letěli sice rychle dolů, ale pohoda. Už jsem si dělal naděje, že to bude
v pohodě, ale po chvíli jsme se začali stáčet jakoby na záda
diagonálně. Pak jsme se asi dvakrát otočili a instruktor náš let srovnal
na volný pád. Těch pár sekund mi ale připomínalo stav před mdlobami. Jen
jsem si říkal, že s tím už nic nesvedu a nechám tomu volný průběh,
takový stoický klid.

Při volném pádu jsem se koukal na obzor na nádherné mraky na obzoru
i na skokany pod námi, na zem i na oblohu. Bylo to něco nového a
krásného. Vzápětí mě napadlo dělat blbiny a tak jsem otevřel pusu a
nechal se ať mi vzduch pleská do tváří. To mě celkem rychle přešlo. Pak
jsem si tak mával rukama a vnímal proudění vzduchu. Pííííísk!
Bleskurychle se mi zvyšoval tlak v uších tak, že mi obě zalehly až to
bolelo. Profoukl jsem si je a to se mi ulevilo.

tandem-2-nahled Instruktor těsně nad mrakem rozevřel padák.
Vždycky jsem si myslel, že to se mnou trhne, že mi to div neurve kuličky,
ale bylo to spíše takové zhoupnutí. Prý je to tím, že je tam taková
dečka, co brání tomu drsnému bouchnutí. Instruktor započal manévr se
spirálou a my vlétli do mraku. Zastavil se čas. Vlastně nebýt vzduchu okolo
nás, nevím, zda padáme, stojíme, nebo co se děje. Absolutní klid, ve
kterém se mi chtělo zůstat už napořád. Bylo to moc příjemné. Kdyby
takto proběhla smrt, nebo by to bylo to, co je po ní, vůbec bych se nezlobil.
Po chvíli se mrak rozestoupil a byla opět vidět nádherná krajina, kterou
jsem se kochal. Instruktor ukončil spirálu a letěli jsme směrem k letišti,
které už bylo zdáli vidět. Ptal jsem se, jak rychle můžeme letět. Prý
zhruba 10 až 12 metrů za sekundu (cca 40 km/h). Jak jsme tak letěli,
začal pípat výškoměr a instruktor prohlásil, že budeme muset přistát na
nějakém poli. A tak se také stalo. Zvedl jsem nohy a hladce jsme přistáli.
Bylo to malé políčko asi 2 kilometry od letiště.

Instruktor balil padák a pak zavelel, že jdeme pěšky. Val jsem mu
alespoň malý „brzďák“, který táhl po zemi a šli jsme. Alespoň jsem
vyzvěděl, že skáče už nějakých třináct let a že skáče
i basejumping. Po chvíli si instruktor zanadával, že „ty kurvy pro nás
ani nepřijedou“ a převázal si provazy na padáku, aby se mu lépe nesl.
Cestou jsme potkali gazík, ve kterém seděl někdo z letiště, který hledal
takové jako my. Našel nás a jel hledat někoho dalšího. Opodál stál jiný
chlapík z letiště a dovedl nás ke svému autu, co stálo u lesní závory,
aby nás odvezl na letiště. Nadával na „Němčoury“, co brzdili výsadek,
a proto jsme vyskočili pozdě. Můj instruktor mu přitakal, že se divil, kde
až vyskakoval a víc se ještě prý divil, kde to vylétl z mraku.

certifikat-tandem-nahled Přijeli jsme na letiště a
tam už nedočkavě stáli moji rodiče. Teda spíš máma, která byla
vynervovaná, co se to děje. Táta ne. 😀 Nafasoval jsem tričko a certifikát
o seskoku a vrátil výstroj. Dali jsme si tam ne moc dobrý oběd a vyrazili
na nedaleký Špičák, kde jsme si vylezli dvě skalní cesty a pak jsme jeli
domů, kde se táta pohádal se sousedkou, takže supr ukončení dne. :P

Je fajn k maturitě dostat nějakou hodnotnou věc, jako třeba auto. Na
druhou stranu auto si pravděpodobně v budoucnu koupím a vlastně z toho
takovou radost ani mít nebudu. Zatímco seskok je pro mě velice intenzivní
zážitek, který si budu asi pamatovat celý život. A asi bych si sám
takovou věc nekoupil. Ne že by mne to nelákalo, ale asi bych se k tomu sám
nedokopal. Tedy – rodiče, trefili jste se. Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..