Rubriky
Akce

World Press Photo 2012

wpp-vitez Mezinárodní a světově proslulá výstava
fotografií z prostředí žurnalistiky. To jest World Press Photo. Letos se
konal dvanáctý ročník. Rozhodl jsem se výstavu navštívit díky
doporučení profesora, který mimo jiné učí i společenské vědy.

Hned na úvod mne výstava, nechci říci zaskočila, jelikož se to dá
očekávat, vnukla myšlenku, jež mne provázela celou expozicí.

Naprostá většina vystavených velkoformátových fotografií byla
neveselých témat. Pokusím se své dojmy vystihnout kratičkou
reportáží.

Vstupuji do prostor výstavy a kupuji si lístek. Zahnu za roh, vidím první
výstavní místnost. Největší fotografie, vítězná, první místo,
jakožto nejlepší kousek celé výstavy – zoufalý, brečící muž,
raněný v bojích Arabského jara, kterého objímá milující matka.
Procházím kolem dalších sérií fotek, opět se jedná o ono Arabské jaro.
Zdevastované budovy, vystrašené tváře, výrazy zoufalství. Strach a
nářek jakoby prostupoval celou místností. Postoupil jsem dále a před
očima se mi zjevují otřesné snímky ze Severní Korei. Dětská práce,
falešné uctívání místní komunistické garnitury.

Vydechnu a procházím do další místnosti. Vidím litry zvířecí krve,
usekané ploutve kladivounů a mnoho kádí s žraločím masem. Na stěně se
skrývá fotografie ochranáře, chránícího nosorožce, kteří jsou
hromadně vybíjení. Další místnost ukrývá svatby náctiletých a
dohodnuté sňatky z méně vyvinutých oblastí světa. Chudoba a skrývaný
žal v obličejích lidí, kteří živoří v nehostinných podmínkách
zemí třetího světa.

Další místnost, konečně něco kladného, ovšem je to pouze několik
fotografií. Sport, hudba, móda a přírodní krásy. A to je vše…

Odcházím z Karolina, kde se výstava koná. Základní myšlenka mne však
neopouští. Ovšemže hrůzy světa novináře a čtenáře zajímají více,
ale cožpak současný svět tak otřesný? Nemá se snad naše společnost
celkem dobře? Žijeme si přeci mnohem lépe než kdy jindy. Alespoň
v takové idyle zatím žiji. Nyní se mi však odkrývá nefalšovaná
pravda.

Ne, opravdu nechci žít ve světě, před kterým jsem před chvílí opět
zavřel oči a šel si koupit cheeseburger do Burger Kingu, jakoby se nic
nestalo. Vím však, že stalo. Měl jsem možnost vidět druhou tvář světa a
není mi zrovna po chuti. V takové podobě s ním nejsem spokojen.

Mohu ho ale změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Ano, začnu dnes.
Právě teď. A začnu u sebe! A své teze o lepším smýšlení naší
společnosti budu nenásilnou formou šířit dál. Dokud budu mít sil, dokud
se svět nezmění tak, aby i na jeho druhé tváři byl úsměv vyjadřující
spokojenost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..