Rubriky
Litera

Byla tak skutečná…

Myslel jsem na ni. Doufal jsem, že přijde,
i když to bylo naivní. Odbíjela druhá ranní. Uložil jsem si všechny
dokumenty, rozeslal poslední emaily a odhlásil se z administrace svého webu.
Opustil jsem Facebook, kde stále svítilo několik zelených puntíků, které
snad nikdy nespí. Sklopil jsem víko svého notebooku, vypojil nabíječku ze
zásuvky a ulehl jsem na polštář. Najednou jsem si všiml, že sedí u mých
nohou. Seděla na té posteli kdovíjakou dobu. Beze slova. Byl jsem tak zabrán
do svých myšlenek na ni, že jsem si nevšiml jak přišla. Pozvedl jsem hlavu
a opřel se o lokty. Usmála se na mne. Chvíli jsme si povídali. Tedy, mluvil
jsem jen já. Ona naslouchala. Když jsem řekl pár vět, zastavil jsem se.
Seděl jsem ve chvilku vedle ní v pololehu. Neviděl jsem ty fascinující
nádherné hnědé oči, jen obrys tváře. Naklonil jsem se a chtěl ji
obejmout. Pomalu jsem natáhl ruce směrem kupředu. Objal jsem však jen sebe
samotného… Nebyla tam. V tu chvíli jsem se probral z bludu. Rozmlouval
jsem jen s vlastní představou. Nebyl to sen, nebyla to skutečnost. Smutně a
s neznatelným úsměvem jsem se položil a usnul.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..