Kdyby člověk pořád jenom kálel,
a to tak že fest,
nic by mu už v těle nezbylo.
A tak by musel
trávit sám sebe,
své vnitřnosti,
kosti, svaly.
Vlastně by se sežral
jinak než ústy a zubisky,
pak sám sebe kálel.
A když by byl u konce.
Tak by z něj (z)bylo
jenom hovno.
A mohl by lidem říct
třeba:
„Největší hovno jsem tady stejně já.“
Kdyby člověk pořád jenom vydechoval,
tak by se úplně scvrknul.
A kdyby pokračoval dál,
tak by se z něj nakonec stala černá díra.
Rok, co jsme byli spolu, remcala: „Ta polička by měla být tady. (…) Už přiděláš tu poličku? (…) J8 s vrtačkou neumím. (…) Tak kdy tu poličku konečně pořešíš?“
Nebyl čas. Připomínala mi to minimálně každých 90 dnů.
Rozešli jsme se. Teď mám čas na spoustu věcí, na které předtím nezbývalo. Třeba jet na vodu, postavit hrad z písku, napsat svoje paměti.
Jo, to mi připomíná… Mám doma ve skříni poličku, kterou někdy musím přidělat – až bude čas.
Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.
Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.
(Pokračování textu…)Mám tě ráda.
Jo?
Mám tě moc ráda.
To mi připomnělo, že musíme vrátit nahoru ten koš.