Zvláštní doba

Byla to zvláštní doba, napsal si do deníku. Doba, kdy raketově rostla čísla nemocných s virovou infekcí a když už někdo musel opustit domácí karanténu, měl i v liduprázdné městské zástavbě nasazenou ústenku a ochranné rukavice. Pokud už se s někým střetnul, uhýbal na opačnou stranu chodníku až na trávník. Samosprávy, charity i dobrovolníci z… Pokračovat ve čtení Zvláštní doba

Malej kluk

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou… Pokračovat ve čtení Malej kluk

Ráno

Ranní motanicea věštby ze zaschlých slz červeného vínazbědované pohledy na rozsypané doklady a rozkutálené mincemíjení lidí a domů jako v urychlovačižaludek na voděskoro na zvraceníten včerejší fastfoodvyprahlá ústadejte vody pít Úděsné vyčerpánía napuchlé tvářetěžká víčkanabobtnalé kruhy pod očimazaschlá nedokonalá kružnice z pivní pěny na stolekde se povalují zbytky brambůrkůslaných tyčekarašídůa popcornuvzpomínky na včerejšeka proplouvání dneškem

Jehla

Není vidět ta jehla, co mi srdcem proniká v tu chvíli kdy čas … … … … není Nekonečné trpké svírající nic Avšak přesto i když nebo skutečně Moje srdce? Nebo její? A co když ani jedno? Nebo… To snad… Srdce společné? Minuta dvě tři.. Osmnáct čtyřicet čtyři

Pěna

Jemně šumící pěna v papírovém hrnku z Costa Coffee vyprchává a řídne Mění se na pouhou tekutinu jako nádech vzpomínky jež se vytrácí S časem A zůstává jen ta podstatná substance a čirá esence jejího života Jen škoda toho hrnku co musí letět do koše neb má již provlhlé dno