Rubriky
Blues Litera

Zvláštní doba

Byla to zvláštní doba, napsal si do deníku. Doba, kdy raketově rostla čísla nemocných s virovou infekcí a když už někdo musel opustit domácí karanténu, měl i v liduprázdné městské zástavbě nasazenou ústenku a ochranné rukavice. Pokud už se s někým střetnul, uhýbal na opačnou stranu chodníku až na trávník.

Samosprávy, charity i dobrovolníci z řad jednotlivců se snažili mírnit dopady pandemie a tlumili její expanzi. Ačkoli touha po nápravě současného stavu zapříčiněného laxností a nereflektováním reality ze strany vlády byla obrovská, sil se nedostávalo takových jako při vypuknutí krize.

Systém začal kolabovat a dosavadní způsoby aktivity v pracovním, vzdělávacím, volnočasovém jakožto i kulturním působení byly utlumeny, zdevastovány, či zcela transformovány.

Vládnoucí garnitura nebyla schopna koordinace a tudíž nevydávala jednotná rozhodnutí. Co platilo ráno, bylo večer diametrálně odlišné. Řeklo se NE a vzápětí jiný představitel té či oné instituce vetoval ANO. Nedůvěra k vládě sílila do doby, kdy bylo poslední smítko důvěry spáleno na popel a rozbujela pravá anomie. Pak už vláda neříkala pro jistotu nic. Neříkal nikdo nic. Mezi lidmi se šířila úzkost.

Byla to vskutku zvláštní doba.

Rubriky
Blues Litera Nezařazené Úvahy

Malej kluk

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.

Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.

Rubriky
Básně Blues Litera

Ráno

Ranní motanice
a věštby ze zaschlých slz červeného vína
zbědované pohledy na rozsypané doklady a rozkutálené mince
míjení lidí a domů jako v urychlovači
žaludek na vodě
skoro na zvracení
ten včerejší fastfood
vyprahlá ústa
dejte vody pít


Úděsné vyčerpání
a napuchlé tváře
těžká víčka
nabobtnalé kruhy pod očima
zaschlá nedokonalá kružnice z pivní pěny na stole
kde se povalují zbytky brambůrků
slaných tyček
arašídů
a popcornu
vzpomínky na včerejšek
a proplouvání dneškem

Rubriky
Básně Blues Litera

Jehla

Není vidět
ta jehla, co mi srdcem proniká
v tu chvíli kdy čas




není

Nekonečné
trpké
svírající
nic

Avšak
přesto
i když
nebo
skutečně

Moje srdce?
Nebo její?
A co když
ani jedno?
Nebo…
To snad…
Srdce společné?

Minuta
dvě
tři..
Osmnáct čtyřicet čtyři

Rubriky
Blues Litera

Nestihl jsi

Šel jsi sám. Šel jsi sám a opustil jsi město. Procházel ses vysokou
trávou, co tě lechtala na nohou. Rosa tě omývala a ty jsi se zahleděl na
slunce. Na to slunce, které právě vycházelo za horizontem. Snad to byl
horizont moře, snad vzpomínek. A ty ses dlouho koukal na tu scenérii. Když
už jsi se vynadíval dost, řekl sis, že půjdeš dál. Šel jsi tedy.

Došel jsi do stavení. S těžkým pocitem v žaludku jsi klepal na
dveře. Ta minuta, než se otevřely byla nejdelší v tvém životě. Svíral
tě zvláštní pocit bázně. Jakto? jaktože ty máš strach?!

Otevřel. Otevřel tvůj dobrý přítel. Už jsi otevíral ústa, abys mu
řekl to, co už mu dlouho chceš říct. Ačkoli sis to třeba neuvědomoval
dost jasně. Nedokázal jsi to. Opět. S trapností slabocha a smutkem jsi se
otočil a šel pryč.

Bude tam i příště? Nemusí být. Bude ta správná chvíle? Co když už
jsi všechny promarnil. Co když přítel už nikdy nebude přítelem, anebo
bude jen přítel v tvých vzpomínkách s mramorovou deskou, na níž bude
zlatým písmem psáno: „Zde spočívá ten, kterému jsi nebyl schopen
říci, co máš na srdci.“