Litera – 5. stránka

Povídání

Poslyšte, paní, takhle by to tedy nešlo, posaďte se, prosím, pěkně a dáme ještě jedno. Řekla jste mi jak vám umřel manžel, kolik desetníků…

Je neskutečně těžký probudit se, nasnídat se, vyjít ven, když vidím, co tu pod pokličkou bublá každej den. Málokdo je v týhle šťastný době…

Mám tě ráda. Jo? Mám tě moc ráda. To mi připomnělo, že musíme vrátit nahoru ten koš.

Když se tak líbáme, smrdím z pusy, viď? Mně česnek nevadí. Ty mi nikdy nesmrdíš. Ty jsi miláček. No, vlastně bys mi smrděla kdybys…

„Necháš toho?“ „Ne, protože jsou krásný.“ „Nebudeš mi sahat na prsa.“ „Proč ne?“ „Prostě to nebudeš dělat… před sousedy.“