(název hry by Mistr Jarka, pravidla sepsána Opičákem)
Sepsal jsem knihu Hon na piškoty.
Nebudu zde popisovat obsah ani komplikovanost rozklíčování „meziřádků“. Pouze popis od Městské knihovny v Praze, kde je možné si knihu vypůjčit:
Autobiografická próza mladého českého autora, který v ní autentickým, neučesaným stylem vypráví o vztahu a společných prožitcích s bratrem Matějem v dobách dětství a především dospívání. (mlp.cz)
Byla to moje první brigáda
přes zaměstnavatele, kterého jsem neznal. Nebyl to známý, nebylo to přes
rodinu. Rozdávání bylo pro jazykovku Jipka Tu brigádu mi dohodila v té
době má přítelkyně. Pro ní to bylo ideální. Brali i lidi pod 18 let,
což není tak úplně běžné. Mně osmnáct již bylo, ale nic jiného jsem
neměl (mimo stálou brigádu) a nějaký prachy se hodily. Navíc to bylo jen
na září a říjen.
Šli jsme tam spolu. Ona si vypsala směny, které chtěla a já počkal na
šéfíka, který se mnou podepsal smlouvu. Hned poté jsem si mohl jít vybrat
směny na nastávající týden.
Jasně, prachy až na
prvním místě. Ve smlouvě je psáno, že člověk dostává 60 až
80 Kč za hodinu. Záleží na osobním ohodnocení. Jelikož jsem ale práci
prováděl skutečně poctivě, vždy jsem dostal plnou částku a na konci
i nějaký menší bonus, se kterým jsem vůbec nepočítal. Dobré bylo, že
jsem jako student podepsal růžový
papír a nemusel jsem tedy danit. Osmdesát na hodinu je na brigádu
slušná částka.
Za prvé je to krátkodobé. V jistém smyslu je to nevýhoda, ale zase kdo
tam byl, jistě pochopil, že se to nedá dělat dlouho. Za druhé je to celkem
dobře placené. Za třetí berou lidi pod osmnáct let. A navíc je skvělá
volba směn. Ve středu chodím na schůzky oddílu = vím, že
nemám čas ⇒ nevezmu si směnu. To u každého zaměstnavatele nejde.
Jo, nic není úplně růžové. Největší nevýhodou je to, že letáky si
člověk musí vzít přímo u Centrály na Můstku. No a když člověk chce
směnu hned po škole (nebo stihnout dvousměnovku), musí ty krabice, které
jsou velké (do báglu tak jedna a konec) a těžké táhnout domů, pak do
školy (tam vymyslet, kde to uskladnit) a pak s nimi dojet na místo
rozdávání. Druhou nevýhodou jsou kyselé obličeje lidí, které děsně
otravujete. To se dá ale přehlížet a spousta lidí vám i navrhne, že si
letáků vezme více. To by se ale vyplatilo zkusit, kdyby to byla práce
placená od kusů rozdaných letáků. Ale zase když jedete stylem „Krásné
odpoledně, mohu Vám nabídnout letáček, hezký den slečno, pane, mám po
vás letáček, vřele děkuji, vinšuji hezký den, přijměte letáček,
dobrý den, daruji vám letáček, vám také a i vám,…“, tak mnoho lidí
pobavíte a navíc získáte kontakty na jiné brigády, kde je třeba
komunikačních schopností. Za měsíc práce mne oslovilo přibližně
10 lidí.
Když si myslíte, že na to máte, nevadí vám, že si z vás okolí bude
dělat vtípky (když třeba potkáte vysmáté spolužáky a nabízíte jim
letáčky), nemáte jinou brigádu a potřebujete/chcete peníze. Za zkoušku to
stojí v každém případě, ale nedá se to vydržet moc dlouho. Měsíc je
akorát dost.