Kopu si hrob a je tomu poprvé,
je tomu poprvé, koho tam vlastně dám? Snad sebe.
Snad sebe, své myšlenky a mé známé. Však ty jen potají.
Potají uložím do hrobu všechny mé známé tak, jak snad ani oni sebe neznají.
„Tak co ty kluku? Cos tam dělal za vopičárny na tý střeše, co?“ "Ta zeď stojí dál, ne?" "Ale jsou na tom ty tvoje vopičárny!"