Kde je ta sláva,
kde je ta říše bez lidí,
kde jsou ta rána,
to se jen tak nevidí.
Mam rád tuhle píseň, kterou moře stále vybublává,
pobrukuji cestou k dálavám,
nádherná, jsi tak nádherná.
Prošel jsem trávou,
prošel jsem rosou v šalvěji,
s blažeností náhlou
se nad konvalinkou usměji.
Jako blázen pominutý kráčím krajem rozjařený,
abych mohl v širé dálky volat
mám tě rád, tak moc rád.
Cítil jsem lesy,
přičichnul k lukám širým,
rozplýval se bezy,
i potok zdál se mi milým.
S básní svou jdu jen já světem, poznávám ho každým mžikem,
abych mohl zblízka dobře vidět,
překrásná, překrásná.
Potkal jsem lišku,
ochočil jsem jednou skunka
pohladil jsem vážku,
a dokonce i mamuta
Běžím zemí krásnou s písní na rtech, kéž má víčka nezamhouřím
kéž mé srdce jednou zavolá
Země má, země má.