Opilé lásky věčnosti
na míle osudů,
propijem se k věrnosti,
spadneme pak do sudu.
To pan Brouček vkrátku zřel
již v patnáctém století,
že k lidem člověk lásku měl,
myšlenka vždy proletí.
„Tak co ty kluku? Cos tam dělal za vopičárny na tý střeše, co?“ "Ta zeď stojí dál, ne?" "Ale jsou na tom ty tvoje vopičárny!"
Ve volném pádu myšlenek
jedna tichá zhasíná
voní modří pomněnek
– nová láska začíná
Věřme, že ne ta, kterou pan Brouček potkal.