Rubriky
Litera

Šelest krve

Tkalcovské stavy se daly do pohybu. Tlukot dřevěných příček se
rozléhá po celé světnici a ty jsi stále při mně. Kýváš svým tělem
rytmicky a energičně. Snad si to ani neuvědomuješ, to bude těmi stavy.

Je to tak poutavé, lahoda pro oči. Mohl bych se na tebe koukat celé dny a
i přesto by mě to neomrzelo. Fascinující, neokoukatelné!

Tkalcovské stavy buší rychle a rázně, po chvíli opět ustávají a
tlukot je tišší. „Tlučou vlastně pro nás oba?“ ptám se. „Ty tvoje,
o něco starší, tlučou pro mne. Cítím to ve vzduchu kolem nás. A ty moje
tlučou ve stejné síle pro tebe. Sáhni si a vnímej tu energii.“

Opatrně se dotýkám tkalcovského stavu. Působ tak výbušně a zároveň
je tak rozvážný. Je čistý a opečovávaný. Líbí se mi jeho elegance.
Jemně ho hladím rukou. Vypadá, že se mu to líbí. Kdyby se mohl usmát,
usmál by se. Ale ano, on se usmívá! A přede jako kotě.

tkalcovsky-stav

Najednou zjišťuji, že od něj nemohu odejít. Mé prsty jsem přestal
ovládat a samy vzaly vlastní pohyb pod kontrolu. Jezdí už nejen po
tkalcovském stavu, kde tvoří ornamenty, co nejsou vidět, nýbrž po celém
okolí stavu. Vnímají každou křivku, každý záhyb a můj tkalcovský stav
se rozpohyboval a buší tak, že není slyšet nic jiného. Vlny je dost a tak
může tkát jak se mu zlíbí.

Když se opět uklidnil, myslel jsem si, že se rozpadl na tisíc kousků. Je
však pevný a buší dál. Ten tvůj naštěstí také. Slyším ho a vidím,
jak se zvedá a klesá jeho příčka. „Bude bušit víc, když odejdu?“
„Neboj, zlato, bude fungovat stále. Jen když zase přijdeš, nezapomeň
s sebou vzít ten tvůj.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..