No takže bylo to dost hustý. Vstal jsem v 6 ráno, dal si kafe a chystal
se jít na autobus. Chvíli jsem doma přemejšlel, jestli si vezmu nějaký
slušný oblečení, ale pak jsem se na to vykašlal. Pojedu přece
v oblečení, ve kterym se budu cejtit pohodlně. No, nevim, jestli mikina
Český pirátský strany je dobrá volba při zkouškách, ale nějak se mi to
nechtělo řešit. Jestli jsem si tím popudil komisaře už se nedozvím.
Nejdřív jsem šel na písemný testy a sraz byl v na Bohdalci už
v 7 ráno. Takže je člověk ještě unavenej a ne moc dobře naladěnej. Pak
nás tam třeba půl hodiny nechali čekat, možná dýl, než nás laskavě
pustili do místnosti s testama. Testy jsem udělal celkem dobře. Měl jsem
tam jedinou chybu – dal bych na stopce přednost všem a nejel bych před
autem, co mě mělo pustit (takže jak nehodu bych nezpůsobil :D) no a takovej
hnusnej špekatej týpek si nás arogantně volal, ať si chodíme pro nějaký
papíry. Přišel jsem k němu ještě vystresovanej ze všeho toho a on na mě
spustil, že mám chybu v křižovatce a že by si měl komisař vzít helmu a
prostě mě tam seřval jak malýho kluka.
Dobrý, tak přejezd do autoškoly, kde nás blo v místnosti asi 30. Než
dorazili komisaři, tak to tay nějakou dobu trvalo a pak se jezdilo po
dvojicích spolu s instruktorkou, co tě školila. Hádej který z komisařů
jezdil s tou mojí… To tlustý prase. Takže další stres, jestli si mě
bude pamatovat, nebo ne. Navíc tam říkala jedna slečna, co byla
v kanceláři autoškoly a nejezdila s lidma, že mu taky říkaj prase, jak
je tlustej a že je dost nepříjemnej a drsnej, o čemž jsem se měl
přesvědčit.
No tak asi 3 a půl hodiny jsme ještě s jedním klukem (co byl taky na
konci abecedy) čekali na náš ortel. Pak jsme tam byli už sami a furt nic.
Takže pak totálně vystresovaný po nějakejch, dejme tomu 4 hodinách
permanentního stresu, jsme šli k autu. Nejdřív jel ten klučina.
Zkontroloval instrutorku a mě, že jsme připoutanía ptal se jeho, jestli se
bude poutat. Tenhle chyták nás učili. A on: „Ne, nebudu. Jeďte.“
Chudákovi to chcíplo hned při rozjezdu a dělal chyby v koukání se na
přednost zprava. Taky to švihl celkem rychle před nějakym autem, ale je
fakt, že ho ani neomezil, takže ten komisař nevim proč na to
měl hemzy.
Pak mohl zaparkovat na krásnym místě a že se máme vyměnit. No tak tam
sednu, upravim si sedadlo jako kokot (což mi došlo pak, že nemam ruce
natažený pohodlně, ale měnit jsme to radši nechtěl). Jeli jsme a jedu si
to cca 30, asi 2× mu tam dam trojku, aby viděl (což čirou náhodou neviděl
a začal do mě rejt, jestli to auto má jen 2 rychlosti atp…). No a
u Orionky jsem přijel na světla a přede mnou auto, co nedávalo blinkr a
ještě jezdilo dopředu a dozadu. Tak čumim na něj, co dělá, mám rozestup.
Pak ten týpek jede doleva a já rovně, přičemž zase ten komisa:
ř„A k čemu je tohle místo napravo?“
Když jsem jel rovně, tak jsem jel jakoby v průběžnym pruhu a ne do
prostisměru, tak si myslim, že mě jen zkouší a povídám: „No to je
místo pro autobusy, je tam žlutá značka na silnici a ta značí, že tam
nesmím zastavit, tak jsem se zařadil na světlech za to auto před náma.
A on: „Aha, to jsem nevěděl…“
Dojeli jsme k autoškole a tam bylo červené auto, výjezd ze dvora, cca
místo na půl auta a další červené auto. „Zaparkujte za červeným
autem.“ Automaticky najedu čumákem k červenýmu autu a pak mi dojde, že
se nevejdu a jestli to nemyslel jinak. „No a to i v případě, že je zde
výjezd ze dvora?“ „Nezajímá mě výjezd. Řekl jsem ZA červené auto.
Kdybyste rozuměl česky, tak víte.“ Došlo mi, že ZA není „zaparkuj až
za tím červeným, ale zaparkuj za zadek auto před tebou. Tak jsem si
vycouval, vjel vedle toho červenýho víc vepředu a zadkem jsem krásně
zaparkoval. Mezi tím měl prupovídky typu „Proč to dělat jednoduše, když
to jde složitě, že?“
Pak jsem dal ručku, vypnul motor, světla a komisař se opřel do toho
klučiny, co jel přede mnou, vyčetl mu chyby a vyhodil ho. Po mně chtěl tu
situaci u Orionky objasnit. Vyčetl mi, že neumím značky, že žlutý
obdélník na zastávce je něco jiného, než žlutý kříže, na kterých se
skutečně nemá stát. Měl pravdu, ale taky to šlo říct trochu jinak. Pak
po mě chtěl rozdíl mezi zastavením a stáním vozidla. V tu chvíli jsem
nebyl schopen přemýšlet. Slyšel jsem tedy: „Jaký je rozdíl mezi
zastavením a zastavením —- vozidla?“ Ptám se: „Skutečně zastavením a
zastavením, nebo zastavením a stáním?“ „Řekl jsem zastavením a
zastavením vozidla.“ Tak říkám, že jedno je, že jdu pryč z auta a
druhé, když mě donutí okolnost, které nemohu zabránit, např. červená na
semaforu. „Nerozumím, řekněte to česky.“ Nepovedlo se mi to nijak
vyvětlit a řekl mi ať vypadnu a že si ještě promluví
s instruktorkou.
Čekali jsme spolu s tím klučinou, co se chtěl dohodnout co dál,
v kanceláři a třeba 10 minut nic. Pak oba přišli, slečna instruktorka
zamračený výraz a házela rameny, že skutečně neví. Komisař šel dozadu
do jiné místnosti a radil se asi s tím druhým. Instruktorka říkala, že
jí tam na cigárku ještě říkal, že jsem se nekoukal do zrcátek. Vím ale,
že jsem se do nich schválně ještě díval až přehnaně moc.
Asi 15 minut nic a pak si mě komisař zavolal dozadu. „Tak co pane Turku,
chcete si to zopakovat?“ Tak říkám, že samozřejmě nechci. „No, tak už
víte jaký je ten rozdíl?“ „Řekl jsem mu tedy, že ano, že u jednoho
případu vypnu motor a druhý je, že bezprostředně potom jedu.“ Když se
mě ale zeptal co je co, opět jsem nebyl schopen nějak uvažovat a tipl jsem
to opačně. „Jak jste vůbec mohl dát testy?! Řekněte mi, jaká je
minimální hloubka dezénu kola?“ Vím, že u motorek je to jiné, než
u auta, ale raději jsem řekl hodnotu auta. „No 1,6 milimetru.“
„Milimetru?“ „Tedy centimetru, pardon.“ „Tak milimetru, nebo
centimetru?“ … „No centimetru.“ „To je marný, běžte pryč.“
Opět čekání a instruktorka mi říkala, že teď už by se vůbec
nedivila, kdyby mi to nedal. Pak vyšla slečna, co byla prve u počítače
s tím, že má okopírovat i Turka. Zeptal jsem se, co to znamená a ona, že
jsem zkouškami prošel a prý až komisař půjde ven, ať toho vola už
nevidí. Šel jsem tedy za ním a neodpustil jsem si poděkování. „Tak ten
vůl přišel, aby vám líbal nohy. Mockrát děkuju.“ „Běžte už
pryč.“ „Na shledanou.“
S papírama jdu na magistrát. Fotograf má kupodivu přestávku, počkám
půl hodinky a vyfotím se. Vyčkám frontu na přepážku a podám žádost.
„Jo, všechno v pořádku, jen si ověříme, zda Moje @mbulance je
praktický lékař.“ „Ano to je, jen je to společnost, která ej
zastupuje.“ „No tak paní XXX není praktický lékař, ale jen interní
lékař.“ „Nevím co to je, celkem mě to nezajímá, ale co mám teď
dělat?“ „No, ai se domluvte na té Mojí @mbulanci, aby tam bylo razítko
praktického lékaře.“ Nasranej jdu pryč a volám jim.
„No víte, on s tím nikdy problém nebyl, paní Doktorka XXX má atestaci
a mnoho let praxe. Nevím, co si to vymýšlí. … Jo, já vím, že uvádíme
na reklamách, že máte přejít novému praktickému lékaři… Je mi to
líto, ale budete muset k nám, dáme vám nové razítko… Ano, je to
bezplatně… Ne, nemůžete na jinou pobočku, toto je specifický případ,
o kterém ostatní nevědí… Na shledanou…“ Kurváááááááá! Tak
jedu z Můstku na Hostivař, bouchne mi razítko, vesele se mohu ototčit a jet
zpět na Můstek. Tam už mě čeká „jen“ dlouhá fronta na dopraváky.
Vystojím ji, podám žádost a mohu jít domů s pocitem zabitýho dne.