











Proč dnes tráva nevoní?
A proč růže chřadnou,
slunce nesvítí,
nepere se se tmou?
Slunečnice v lánech vadnou,
a můj úsměv vidět není,
nálada stala se temnou.
Svět se náhle mění.
Slza bolu padá z očí,
třpytí se a dělí ve dvou,
než do kaluže skočí,
cítím bdělost mdlou.
Zasychající slza vyroněná z pronikavých modrošedých očí, vzpomínka na krásnou chvíli v letním slunci, veškerá obětavost a cit, naprostá bezmocnost při topení se v rašelině, pád do asfaltových jam, odkud není úniku, průstřel hrudního koše při ztracené lásce, nechutenství vůči ženám a dívkám, pocit zmaru a klesající naděje, prázdný demižon od laciného červeného vína.
Žalostný bzukot včel, odporný dusot koní a strašidelné zvuky temného lesa. Smrad z hnijícího sadu, uvadlé růže na prázdné posteli. Komíhající se lucerna v tmavém pokoji beze stěn, uzavřená místnost bez oken, mrtvá nevinná dívka v bělostných šatech, jen já a můj smutek.
Suché grimasy v potemnělém sále bez obecenstva, uhnané psí spřežení, které nemůže dál. Opuštěný klavír a zavřený lunapark na předměstí. Neprožité vzpomínky a zašlé plány. Zarostlá rozhledna uprostřed lesa, uniforma v poli.
Kde je ta sláva,
kde je ta říše bez lidí,
kde jsou ta rána,
to se jen tak nevidí.
Mam rád tuhle píseň, kterou moře stále vybublává,
pobrukuji cestou k dálavám,
nádherná, jsi tak nádherná.
Prošel jsem trávou,
prošel jsem rosou v šalvěji,
s blažeností náhlou
se nad konvalinkou usměji.
Jako blázen pominutý kráčím krajem rozjařený,
abych mohl v širé dálky volat
mám tě rád, tak moc rád.
Cítil jsem lesy,
přičichnul k lukám širým,
rozplýval se bezy,
i potok zdál se mi milým.
S básní svou jdu jen já světem, poznávám ho každým mžikem,
abych mohl zblízka dobře vidět,
překrásná, překrásná.
Potkal jsem lišku,
ochočil jsem jednou skunka
pohladil jsem vážku,
a dokonce i mamuta
Běžím zemí krásnou s písní na rtech, kéž má víčka nezamhouřím
kéž mé srdce jednou zavolá
Země má, země má.
Sáhl jsem si na štěstí a utopil ho v kávě,
můj paragon na naději zůstal ležet kdesi v trávě.
Vstaň a zkus hledat seno v kupce jehel,
řekl usměvavý pán a vzal roha s bednou perel.
Špatně se vstává když nemám nohy,
těžko spěchat abych dohnal pána s rohy.
Recept na život mi nikdo neprodá
tuhle kaši vaří jen ten kdo ho zná.