Rubriky
Litera

Beran a lilie

Černý beran na pokraji rodinné pasti, co vzdal
prorážení zdi svými rohy, kteréžto chtěly se utkati s úhlavním
nepřítelem osobní svobody a vlastního rozumu, víře v utilitarismus a
snahy učinit rozhodnutí takové, by mělo svou logiku a smysl, zanadával,
avšak posléze seznal, že ani to nepohne s dnes večer tak ošklivou
dominantou, jako je mlýnek na slova, která mele s nehynoucí vytrvalostí
stále dokola, bez jediného pozastavení nad tím, že sama nemá jediné ucho,
kterým by třebas slyšela, co se jí beran snaží vysvětlit, a proti čemu
se skutečně staví, co si vyprošuje a co mu na celé záležitosti vadí, a
proto se jal konati činy namísto plných slov a beze strachu před
zvětšujícím se mlýnkem, otočil se na kopytě o sto osmdesát stupňů,
nakročil si a s pozdvihlou hlavou kráčel svižným krokem směrem ku
dveřím, za jimiž se klenula chodba s východem malým, však prostupným pro
berana, který si to šinul hrdě vstříc osudu, který ho čekal na svobodné
půdě venku a přitom myslel na to, jak zbytek večera protančí a zapomene
snad na bol, který ho zasáhl trefně, a na to, že konečně opět uvidí
lilii, co mu tak chyběla, beze zájmu o ostatní zbylé růže, neb masku
krásy růží odhalil již dávno a zjistil, že jsou skutečně všechny
stejné, i když vypadají každá jinak a mají jiná zbarvení; jen lilie je
tak čistá svou nevinnou prostotou, že je oproti růžím opravdovou krásou
zvěčněnou v její vlastní podobě, a proto si zvolil právě ji, aby s ní
mohl protančit večer a nakonec přivoněl k jejímu krásnému květu, neb
jedině tak mohl jít zpátky domů, aby poklidně a s jemně zamotanou hlavou
mohl spočinout na své lóže, kde si právě nechává ve svém snění zdát
o své krásné lilii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..