Bereme to jako samozřejmost. Volit se smí až od osmnácti. A proč? Odpověď obvykle zní: „Protože se volí až v dospělosti.“ V posledních letech se vedou diskuse o to, jestli to nemá být už od 16 let. Nerozporuji myšlenku změny, ale logicky se ptám: Proč zrovna v 16? Co nás k tomu vede? Na základě čeho se rozhodujeme? Osobně věřím ve schopnosti „dětí“ i ve 14 letech k porozumění tomu, jak se volí a proč. Jistě, najdou se ti, kteří jsou úplně mimo. Ale odhaduji, že se bude jednat o minoritní skupinu lidí napříč rozsáhlým věkovým spektrem.
Jako záměrně nálepkující příklad pro představu bude sloužit 85letý senior v exekucích se základním vzděláním žijící v Sosnové u Horního Benešova stejně jako 15letá slečna z ultrakonzervativní tradiční muslimské rodiny vychovávaná k pracovnímu zařazení: žena v domácnosti.
Na straně druhé máme velice schopné a orientované talenty jako například Děti Česka či Antonín Holý, který na významné objevy přicházel i ve svých 70 letech.
Podle čeho ale tedy oprávnění volit určovat? Horní věk omezit v zájmu demokracie nemůžeme. Zde se jistě shodneme na omezení pouze v případě pozbytí svéprávnosti. Problematická je však spodní hranice věku (budeme-li toto určovat věkem, což se ale jeví při velkém počtu potenciálních voličů jako jediná efektivní možnost). Prostou úvahou se shodneme, že 4leté dítě na toto zralé nebude. Princip vhození obálky do urny pochopí, dopad takovéto volby již nikoli. A co 12leté dítě? A 16leté? A 20leté? Nebo je v 18 letech člověk skutečně dospělý tím, že dostane placku „plnoletost“?
Teze tohoto textu je jednoduchá: Věk 18 let nemá žádnou jasnou, pevnou a obhajitelnou oporu jako hranice pro volební právo. Je to společenská dohoda, která vznikla historicky a setrvačností přežívá — i když nedává dobrý smysl a ve výsledku oslabuje demokracii.
18 let není přirozená hranice
Někde se volí od 16 let, ve většině zemí však od 18. V USA dokonce můžete volit někde od 17, jinde od 18 let. Více napoví třeba tento článek.
Zajímavé, že? Pít alkohol můžou v USA od 21 let, ale volit mohou dříve. A řídit automobil od 16 let (od 14 pod dozorem). Otázku, zda je složitější a zodpovědnější volit, nebo řídit auto, ponechme filosofii, ale podívejme se na to, proč k tomuto roztříštění „dospělých“ práv došlo.
V USA platila plnoletost od 21 let. Jenže následně přišel zlom. V 70. letech probíhaly odvody mladých mužů do války. Logicky pak nastávala otázka, jak je možné, že legislativa umožňuje posílat do války „děti“, ale volit jim nedovoluje. Hranice pro volební právo tak byla snížena. Tedy nešlo o vědecký důkaz o dřívejším dospívání mozku.
Hranice volebního práva se v minulosti celosvětově měnila z politických (morálních) důvodů, ne na základě biologického zlomu či nových poznatků, které přinesla věda. Nic nenasvědčuje tomu, že 18 let je s ohledem na kognitivní schopnosti člověka nejvhodnější volbou.
Dospívání mozku
Vezmeme-li v potaz argument pro volební právo a zletilost v podobě kognitivní (vyhneme se biologickým změnám v jiných částech těla než je mozek – ať už v podobě růstu či degradace), osmnáct let neobstojí. Ve vědecké komunitě se mluví o dosívání mozku co do fáze stability a následnému úbytku kognitivních schopností někdy mezi 25 a 32 lety.
Na co se lze odkázat, čím tedy argumentovat pro stanovení věku, kdy je člověk schopen kvalifikovaně (kéž by) odvolit? Na to, co je skutečně k volbě potřeba: Analyzovat informace, chápat kontext a schopnost stanovit vlastní rozhodnutí (v ideálním případě mít argumenty podložený názor). Nicméně je třeba vnímat i rovinu morální, etickou. Ostatně víme, kolik škod v minulosti již čistá racionalizace oproštěná o lidskost napáchala…
Když pomineme fakt, že současná volební masáž v podobě více či méně manipulativní reklamy, politických lží, kybernetické války, cílených dezinformačních kampaní, nájezdy armád komentujících trollů z trollích farem na sociální sítě a nemožnost pojmout veškeré informace natož dát si je všechny do souvislostí včetně čtení mezi řádky a chápání politických intrik v zákulisí, můžeme se obrátit na poznatky z vývojové psychologie.
Vývojová psychologie
Záměrně se vyhýbám epigenetice, neb zde uvažuji o milionech potenciálních voličů. Zároveň je třeba připomenout, že i kulturní zázemí jedince do velké míry ovlivňuje jeho osobnost a stimuluje jeho kognitivní schopnosti. Vyhneme se i temperamentu, který se ustálí zhruba ve 3 roce života.
Více k vývojové psychologii např. ve Vývojová psychologie, Kateřina Thorová. Odstud jsou převzata i shrnující data a výzkumy, nejsou li citována přímo pomocí odkazů.
Morální a mravní vývoj
Dle J. Piageta má deseti až dvanáctileté dítě (kritici upozorňují, že v určitém smyslu i dříve) již víceméně určen morální kompas v tom, že chápe morální posuzování skutků, chápe, že pravidla tvoří lidé. Že lidé tvoří společenské konvence, normy. A tedy i to, že svou volbou mohou změnit společný postup k řešení určitých skutečností, které se týkají skupiny/společnosti. Děti mají abstraktní myšlení, a tak mohou chápat zastupitelskou demokracii. Ostatně mohou se s ní dobře seznámit například ve školních parlamentech.
Dle L. Kohlberga zase mezi 12. a 15. rokem jedinec dospěje do fáze konvenční morálky. Většina adolescentů však ve 13 letech. Většina dospělých zůstane právě v této fázi – což se tedy jeví jako stěžejní pro stanovení oprávněnosti k volbě v právním řádu.
V této fázi je jedinec schopen zohlednit potřeby a pocity druhých lidí. Člověk v této fázi má vlastní etický kodex, řídí se vesměs pravidlem „nědělám to, co nechci, aby druzí činili mně“ a „chovám se k druhým tak, jak chci, aby se chovali oni ke mně“. Ví, že je dobré spolu vycházet – a to znamená, že se musíme domluvit, v případě našeho státu pak demokratickou volbou.
Navazující fázi autonomní morálky dosahuje maximálně čtvrtina dospělých, obvykle starších 25 let. Nechceme-li vyčleňovat 3/4 dospělých na volbě, pak se musíme uchýlit právě ke konvenční fázi morálky, která oproti předkonvenční (egocentrická) obsahuje pochopení výhody spolupráce ve společnosti.
Vývoj řeči a porozumění v komunikaci
V sémantické rovině zjišťujeme, že schopnost rozumět hlubším symbolům, přeneseným významům, ironii, sarkasmu, konotativním významům, lži či nadsázce, se vztahuje k zhruba 12 letům vývoje. Ačkoli i zde pozorujeme limity a v praxi i velkou roztříštěnost vývoje (troufám si tvrdit, že i u dospělých). Opět upozorňuji, že v této tezi nereflektuji kulturní zázemí jedince, což je v případě jazyka naprosto zásadní faktor.
Kognitivní vývoj
Dle J. Piageta již 7–11leté dítě dokáže vyvozovat závěry na základě posouzení více hledisek a přestává se opírat pouze o vlastní zkušenosti. Děti jsou schopny zobecnění. Od zhruba 12 let nastává fáze formálních operací, kdy jsou děti schopny abstraktního myšlení, systematičtějšího plánování a metodického plánování (tj. nejen experimentování pokus – omyl). Z praxe soudím, že řada dětí toto zvládá i dříve. Dle Piageta jsou od 12 let věku děti schopny myšlení v hypotézách (co by se stalo, kdyby) vyusťujících v závěry. Děti v tomto věku dokážou pracovat s pravděpodobností i s variacemi (různé možnosti, které vedou k řešení). Kritické výzkumy (zdarma zde, mrk, mrk) však tvrdí, že stádia formálních operací dosáhne (sic!) pouze třetina až tři čtvrtiny populace v závislosti na to, zda zohledňujeme i fyzikální úlohy.
Schopnost symbolického způsobu reprezentace informací, flexibilně pracovat s informacemi, třídit je, schopnost chápat svět v abstraktních konceptech, pozoruje již od 7 let J. S. Bruner.
Psychosociální vývoj
Dle E. H. Eriksona je člověk od 12 let kompetentní k plnění pracovních úkonů. V dalších letech dosívání si pak osvojuje práci se sebereflexí. V této fázi je patrný bouřlivý vývoj co do sebepojetí (vztah k sobě a ke světu kolem). Erikson tuto fázi stanovuje do 20 let věku. Jde o jediný argument, proč by dávalo smysl umožnit volit až od 20 let věku. Zároveň je nutné odotknout, že Erikson určuje v jednotlivých fázích života konflikty, které člověk řeší a jsou pro něj stěžejní. Nejedná se však o kognitivní schopnosti člověka.
Eriksonovy teze dále rozvinul J. Maricia, který si uvědomil komplexitu vztahů v sebepojetí a stanovil vícero úrovní identity, které navíc nebyl schopen zařadit do vývojové posloupnosti. Stejně tak podíváme-li se na znaky vyzrálé osobnosti dle Langmeiera a Krejčířové či dalších psychologů, zjistíme, že k dokonale vyzrálé (možná ani z poloviny, sami se zhodnoťte na str. 41)
Znalost systému voleb
Paradox je, že stát na jedné straně systematicky učí děti a mladé lidi, jak funguje demokracie už v průběhu docházky na základní škole a na druhé straně jim i po ověření, že systému rozumí, volební právo odpírá.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní školství (ve starém i v novém) najdeme očekávané vystupy. Žák pochopí/zná/rozumí…
- jak fungují volby,
- proč jsou důležité,
- co je demokracie,
- jaká jsou práva a povinnosti občana.
Modelový Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání
- Prozkoumá průběh a výsledky voleb v České republice, rozhodování občanů při volbách a jejich zapojování do veřejného
politického dění. - Jednoduše popíše průběh různých typů voleb v ČR a vysvětlí rozdíl mezi aktivním a pasivním volebním právem.
- Analyzuje při rozhodování a řešení
problémů objektivní informace
a prezentované závěry vědeckého
poznání. - Prozkoumá průběh a výsledky voleb v České
republice, rozhodování občanů při volbách a jejich
zapojování do veřejného politického dění. - Uvede příklady, jak probíhají předvolební kampaně a jaké nástroje
jsou pro oslovení voličů využívány, analyzuje alespoň dvě volební
kampaně a mezi sebou je porovná.
Zdroj zde.
Právní odpovědnost
V úvodu píšu o změně hranice zletilosti v USA s ohledem na odvody mužů do války. Nabízí se srovnání u nás. Dovolím si několik úvah:
Pracovat je možné v ČR od 14–15 let. Když tak člověk může platit daně, měl by být oprávněn k účasti na volbách, aby mohl spolurozhodovat o tom, co s vybranými daněmi stát bude dělat? Nehledě na placení DPH, kterému se nevyhne ani 5leté dítě, které si koupí v obchodě zmrzlinu za vlastní peníze z příjmu zvaného kapesné.
Stejně tak je možné argumentovat trestním právem. Je-li člověk dostatečně vyzrálý k úsudku svého jednání (dle současného práva, nikoli vývojově, viz výše), měl by být schopen nést odpovědnost za vlastní volbu v případě politické soutěže?
Řídit osobní automobil je v ČR možné pod dohledem dospělé osoby již od 17 let (Víme, proč ne od 15? Viz kognitivní schopnosti). Proč není v souladu s logikou možné volit pod dohledem dospělé osoby už od 17 let?
I v současnosti nedospělé osoby jsou velice ovlivněny politickými rozhodnutími, které na ně přímo dopadá. Ať už se jedná o školství, životní prostředí či ekonomiku. Proč nemohou být aktivně účastni na volbě zastupitelů, pokud prokážou orientaci v těchto tématech v případě ustanovení vlastního názoru (například úspěšné obhájení argumentu v písemce z občanské výchovy)?
Závěr
Hranice 18 let není výsledkem promyšlené úvahy o demokracii. Je to zvyk či tradice, kterou jsme aplikovali po vzoru dalších států. Rozviňme kvalifikovanou multidisciplinární diskusi k tomuto tématu a vyhodnoťme hranici reflektující vědecká poznání.
Ať se nám nestane to, že určíme hranici 18 pro zachování statu quo anebo se svezeme s ostatními státy a určíme hranici 16 let, protože to bude vypadat dobře.
Osobně si myslím, že dle argumentů z vývojové psychologie má smysl snížit hranici na cca 12–15 let. Z pedagogické praxe (ověřující vývoj jedince) bych se pak spíše přikláněl k vyšší hranici, tj. kolem 14–15 let.
Nejvíc smysluplné mi však připadá ze strany státu ověřovat, zda člověk rozumí systému voleb pro participaci na něm a následně mu tuto participaci umožnit. Tedy:
- Stát má občany vzdělávat v systému voleb. Nástrojem k tomu je povinná školní docházka do základní školy, kde je obsahem i téma voleb.
- Stát má ověřit, že člověk systému rozumí a je schopen kvalifikovaně volit na základě vlastního přesvědčení (ideálně vzešlého z argumentů). Nástrojem je testování (v jakékoli podobě co určí učitel-profesionál).
- Po ověření, tj. úspěšném ukončení povinné školní docházky na základní škole udělovat volební právo. Limitem jsou lidé, kteří dané téma nepochopí, ale projdou díky opakovanému propadnutí, získání jedniček z jiných témat v rámci předmětu apod. Takových bude ale minimum a zároveň je téma voleb v rámci školy mezipředmětové a v ideálním případě i kulturní (školní parlament, volba školního výletu, volba zástupce třídy, volba v rámci školní hry atd.).
Pozn. V textu je uváděn pojem „dítě“ s ohledem na jednotu pojmů v psychologii i v současném právním rámci. S ohledem na myšlenku textu by bylo vhodnější používat výraz „člověk/jedinec“.
