Rubrika: Úvahy

Před 14 dny jsem vypnul Facebook a ostatní sociální sítě (vyjma Youtube, jehož sociální funkci prakticky nevyužívám). Nečekaně, bez ohlášení. Pohnutkou mi byla Stezka odříkání, kterou máme v oddíle Poutníci a hlavně to, proč ji plním – zjistit, „co se stane“. Jak moc je Facebook provázán s mým působením a s vazby na mé okolí?

Během prvních dnů jsem ze zvyku do adresního řádku vypisoval webovou
adresu a mlátil se přes prsty. V mobilu jsem se odhlásil z Messengeru a Instagramu. I tak jsem se kolikrát málem přihlásil. Postupem času ze mne
tyto návyky vymizely.

Rozdíl oproti letnímu táboru ve stejné časové dotaci je v tom, ve kterém prostředí se zrovna pohybuji a zda oznámím svému okolí, že nebudu dostupný skrze toto médium.

Kupodivu mám na Facebooku po přihlášení nyní nepřečtených 23 zpráv a 93 upozornění. Kolik je jich skutečně důležitých pro mé okolí je těžko soudit – informace si mí známí mohli zjistit odjinud. Faktem je, že skrze mail/SMS mi přišly tyto zprávy po mém nereagování celkem 3. Plus jedna zprostředkovaná skrze prostředníka osobně.

Zjistil jsem zároveň, že zcela odolávat sociálním sítím není možné. Mnoho webů má různé social plugins, takže některé příspěvky na Facebook stránkách jsem nechtěně viděl, též i některé obrázky z Instagramu kvůli těmto doplňkům. Stejně pak v článcích reagující na aktuální události jsou embedované Twitter statusy. Zkrátka sociální  sítě skutečně jsou doplňkem informačních i zábavných médií, což se bohužel často prolíná. Zároveň se pak nejde vyhnout lajkovacím tlačítkům, buttonům pro odběry apod.

Ze sociálních sítí jsem využíval tou dobou jen Facebook a za oddíl i Instagram.

V čem mi sociální sítě ovlivňují působení asi nejvíce? Uvědomil jsem si, že to není pro mne primárně zdroj zábavy – podobný obsah jsem sledoval na internetu bez ohledu na využívání sociálních sítí. Jde však o zdroj informací sdružený do jednoho místa. V dobách, kdy jsem ještě snad ani nevlastnil mobilní telefon, jsem měl jako homepage nastavený iDnes. Dnes je pro mne obdoba iDnesu Facebook s tím, že se na něm sdružují informace z vícero různých médií – což je jednodušší, než projíždět jednotlivé portály. Bohužel nelze ovlivnit filtrování obsahu, což je vcelku problém – ten ale částečně řeší mé zapojení do tematických skupin.

Můj nejsilnější poznatek ze social-offline módu ve všedním životě je, že Facebook vlastně nemohu hodnotit negativně ve chvíli, kdy jsem zjistil, jakým způsobem ho využívám – při vědomí, že mnoho konverzací a prohlížení hlavní zdi je určitý způsob relaxu, který nepřekrývá primární důvod, proč Facebook mám.

Každý žhavý uhlík jednou vyhasne. Záleží pak na tom, zda z něj
zbyde oharek, nebo jestli se rozsype na popel. Je jistě dobré vědět a
pamatovat na to, že i nejmenší část onoho popela je nezbytná pro
správný náhled na celek, ze kterého pochází; totiž na les ve své čiré
podstatě.

Láska je jako portské víno. Když už ho aktuálně nemůžete mít, hodíte flašku za hlavu. Po nějakém čase ale jdete do obchodu a sáhnete po láhvi se stejným obsahem, protože víte, že je to to nejlepší.