Opilé lásky věčnosti
na míle osudů,
propijem se k věrnosti,
spadneme pak do sudu.
To pan Brouček vkrátku zřel
již v patnáctém století,
že k lidem člověk lásku měl,
myšlenka vždy proletí.
Opilé lásky věčnosti
na míle osudů,
propijem se k věrnosti,
spadneme pak do sudu.
To pan Brouček vkrátku zřel
již v patnáctém století,
že k lidem člověk lásku měl,
myšlenka vždy proletí.
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal –
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Ze sbírky Kolik příležitostí má růže

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.
Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.
(Pokračování textu…)
Po dlouhé době jsem navštívil obchodní dům na Chodově. Samozřejmě jsem se ztratil na dobrých 20 minut. Informační panel nakonec pomohl překlenout mou frustraci z několika východů a já našel sektor s jídlem. Jako sorry, ale jestli je něco větší bizár, než seriál Tajemství vesmíru, tak je to přesně tohle.
Bistrawveg má hezkou slečnu u kasy, ale jinak prázdno. Ta se usmívá i při pohledu na ostatní pulty, kde se servíruje maso horem dolem. I když co by se neusmívala. Ať si jí kdo chce, co mu chutná a není mu to prosti srsti a nevtírá to ostatním. Nebo to tak nějaký vegan nemá?
Vedle je Thai Land s kýčovitými lampiony ala bordelraum ve Smečkách a nahoře svítí logo meditujícího týpka. Vnitřní klid mu ruší možná jen vedlejší Šmak české kuchyně, kde naklepávají jeden řízek za druhým.
Mexican grill bez grilu v prodejně (nepočítám trouby) působí prostě divně. Safir vedle ještě divněji. Tapety ala u babičky v koupelně, vrtící se maso na kebab a chladnička Pepsi. Typický tradiční „lebanese restaurant“.
Celé atmosféře dodává na půvabu Urbanfresh, kde se máte cítit jako uprostřed pralesa. Hezký… Uprostřed několika set tun železobetonu s výhledem na paneláky a D1 s milionem aut za rohem.
Asi tak 80 % názvů jídel neznám a při pohledu na obrázky mne stejně odradí cena. Volím Šmak české kuchyně. Výpečky vypadají dobře, s porcí jsem vnitřně spokojen. Dokonce to paní nandavá na porcelánový talíř. Čekal jsem plast. A kovové příbory! Tak to jsou ty hvězdičky u obchodních center? Cool… Pití mi paní dává do 0,5 l petláhve. Nepobírám důvod – říkal jsem, že jídlo nechci s sebou. No, nechám si to na doma na výlety.
Jídlo je chutné. Kolem je jen hluk od dalších strávníků. Napadá mne jakse to vrací. Kdysi školní jídelna, dnes obchoďáky. Kolem pobíhá uklízečka a utírá hadrem čisté stoly. Druhá sleduje dění, aby mohla vystartovat. Mám zvláštní stísněný pocit. Já nechci, aby mne takto pozorovala u jídla. Po jídle u pití už to nevydržím a jdu pryč. Ještě, že si ho mohu vzít s sebou v té plastové láhvi.
Každá doba má své kouzlo, ale já vám nevím. Raději příště jídlo v mostecké Severce i když vím, že se po něm osypu.
