Zkusil jsem si v rámci oddílové Stezky odříkání
prožít 14 dnů bez mobilu. Naplánoval jsem si to na dobu vánočních
svátků, aby nebyl problém vzhledem k práci. Vypnul jsem zařízení a
nechal ho ležet na poličce. Nebral jsem ho s sebou ani jako „jistotu,
kdyby něco“.
Je komické, že v roce 2016 píšu tento text a podivuji se nad životem
bez mobilu, když to ještě na konci minulého tisíciletí bylo
naprosto běžné.
Není to jen o dostupnosti
Zprvu jsem měl očekávání, že budu řešit jen srazy s lidmi tak, aby
se nedaly změnit. Záhy jsem zjistil, že to není jen o tom. Dnes mobil
využíváme prakticky ke všemu a ani si neuvědomujeme, čím vším nám
nahrazuje hromadu věcí.
Jako první věc byl sraz s Bárou, která se mi nemohla operativně ozvat a
říct mi, ať se dohodneme na jinou hodinu. Zkrátka musela přijít. Stejně
tak já musel chodit včas, protože zavolat kvůli zpoždění jsem nemohl.
Nešťastné je čekání na jiného, který má zpoždění větší, než
10 minut. To je totiž čas, kdy se rozhodujete, jestli čekat, nebo už
nečekat.
Další humornou záležitostí byla akce, kde jsem jel přímo na místo
příjezdu Poutníků v Hrusicích. Během cesty však změnili autobus a na
místo nedorazili v daný čas. Chtěl jsem volat z telefonní budky, což by
byl velký zážitek (!), ale zarazila mne Bláťa, která odkudsi přiběhla,
že mě viděla a že jsou na nedalekém hřišti.
Čas
Nenosím hodinky od nějaké sedmé třídy, nahrazuji je mobilem. Najednou
jsem zjistil, že hodinky nevlastním a neměl jsem jak zjistit čas. Pouliční
hodiny jsou vidět již méně, a tak jsem se průběžně ptal lidí. Též na
autobus jsem odcházel s předstihem, aby mi neujel o 2 minuty, kdy bych to
běžně doběhl, protože bych se ujistil na mobilu, kolik je hodin.
Dalším překvapením byl pro mě budík. Klasický již nevlastní ani
rodiče a budíkům v podobě programů na PC nevěřím. Musel jsem vždy
poprosit maminku, aby mne vzbudila. Což byla o víkendu v 8 ráno velká
oběť. Když nebyl nikdo doma, nezbývalo než doufat, že se
vzbudím sám.
Hloupé bylo, když jsem přišel domů pozdě. Všichni doma již spali a
nebylo záhodno někoho „budit, aby vás ráno vzbudil“. No, zaspal jsem,
ale nebylo to nic, co bych nemohl udělat kdykoli jindy.
Posílal jsem ti SMS…
Psal mi kamarád z gymplu, že mi psal SMS asi 5 dní zpátky. Počítal,
že jsem si ji přečetl a odpovím, i když byla nedoručena. Pak se ale ozval
přímo po Facebooku. Je ale fakt, že se nejednalo o nic aktuálního.
Odhaduji ale, že mnoho lidí když pošle SMS, automaticky počítají s tím,
že ji příjemce se stoprocentní jistotou přečte.
Není tedy stoprocentní spolehnutí na domluvu. Naštěstí jsem zjistil,
že mám kolem sebe lidi, kteří když řeknou, že dorazí, tak skutečně
přijdou. Vlastně je to i donutí, protože nemají možnost schůzku odvolat.
Ale pozitivní je vědět, že na mě nehází bobek.
Walkman
Rád poslouchám hudbu, když cestuji hromadnou dopravou, jedu na koloběžce
apod. Zjistil jsem, že hudbu poslouchám z mobilu. MP3 přehrávač
nevlastním, a proto jsem oprášil diktafon, ze kterého se stal můj
přenosný přehrávač MG kazet (hudební kazety na pásky), takzvaný walkman.
Vytáhl jsem staré pecky jako Plastic People of The Universe nebo třeba Jasnou
Páku z roku 1983! A velice jsem si to užil. Děsné ale bylo, když jsem si
zapomněl vzít hromadu kazet na X hodinovou cestu na koloběžce. to jsem pak
točil jednu kazetu stále dokola a už jsem z toho bláznil. „Ranní ptáče
dál doskáče, nakopnu ho až zapláče!“, následuje „Koupil jsem si
Francovku, dal jsem za ni třicet Korun…“ a pak budu muset přetočit kazetu
a vím, že jako první zahraje „Svatý Pavel celej život stíhán, svatý
Štěpán ukamenován, Jan Křtitel sťat. Ježíš ukřižován. Seká tobě
někdo do hlavy?“
Zpropadený e-banking
Na Silvestra jsem chtěl jet do Liberce ještě spolu s bráchou. Objednal
jsem lístky na autobus od Jančury, kde mám kreditovou jízdenku a bylo to pro
nás tím pádem levnější. Na účtu Student Agency jsem neměl dost peněz,
a tak jsem se přihlásil do banky s tím, že peníze nahraji převodem a
rezervaci zaplatím.
Zádrhel byl v tom, že posledním krokem k potvrzení transakce mělo být
opsání bezpečnostního kódu z SMS, která mi přišla na mobil (resp. měla
přijít – v době psaní tohoto článku mi mobil leží na stole
vypnutý). Lístek nakonec musel zaplatit brácha a já mu dal hotovost. Je to
vcelku nucení do koupi mobilu, když se nad tím zamyslím. Co může dělat
člověk, který mobil nevlastní? To mu službu banka neposkytne?
U čínské obchodní společnosti Aliexpress jsem mohl pohodlně nakoupit
zboží, za které jsem zaplatil opsáním kódů z fyzické debetní karty a
nemusel transakci potvrzovat opisováním onoho nešťastného kódu v SMS. To
bylo potěšující.
Mapy
Měl jsem sraz s kamarádkou na místě, které jsem neznal. Samozřejmě
jsem si adresu vyhledal na mapách doma, ale jaksi jsem počítal s tím, že
si ulici zapamatuji. Šel jsem s předstihem, takže jsem měl čas na
hledání. Samozřejmě jsem byl o ulici vedle a navíc onen podnik neměl
křiklavou venkovní reklamu. Našel jsem se rychle, ale měl jsem zprvu
nutkání sáhnout do kapsy a zjistit, že v ní není mobil s GPS, internetem
a aplikací Mapy.