Hřejivá symfonie

Básník načrtl symfonii hřejivých pohledů milenců ukrytých ve spoře oděném hávu průchodu domu, jenž byl osvícen mihotavým světlem Amorkovy petrolejové lampičky s naprasklým sklem, a poroučel se odejíti, nechajíc šťastnou dvojici v nekonečném okamžiku věčného milování; dlouho vzpomínal na krásu, co viděl a snažil se slovy zaznamenat tu tuze dlouhou a vzácnou chvíli, však nedařilo se mu, pročež vyrazil vstříc městu nasáklého vánoční purpurou, zahřátého rozžhavenými františky a osvětleného svíčkami z včelího medu, a když přišel, zahloubán, až k nenápadné zapadlé uličce, kterou dávno nikdo neprochází, zřel nápis HOKYNÁŘSTVÍ – STAROŽITNOSTI – VETEŠNICTVÍ a pod tím nápisem obchod se zašlou výlohou, kde bylo možné na zažloutlém papíře nalepeném na skle a z půli přečmáraném sprejem přečíst informaci z roku 1996, která hlásala uzavření obchodu z důvodu nedostatku hodnotných věcí; praštila ho myšlenka přes básnické střevo a on vzpomněl na hodnotné, na to, co bylo pro něj nejcennější, však na to, co přes samou tu práci k dokončení knihy zanevřel, a to na hřejivé teplo srdcí rodiny, která se sešla na štědrovečerní večeři u vánočního stromku, a hned jak si to uvědomil, běžel, co mu dech stačil, aby zasedl ku své rodině a žil jen pro nekonečný okamžik, podobně, jak tomu viděl u romance v průchodu, načež mu svitlo a usmál se, když mu přišlo na mysl, že nikdy zcela nemůže zachytit slovy to, co cítí, a proto musí ty tak nádherné chvíle prožívat plnými doušky.