Menší mrazík
přešel kolem okna
nočního metra
A já vydechl
horký vzduch
Běžel jsem vytrvale
dlouho a rychle
se zápalem ohně
za patama
Přistoupil starý muž
má uniformu dopraváků
A jeho tvář
Já ji znám
Potkávám ji často a má zvlaštní rysy
a jizvu u obočí
Je tak známý –
jako bych ho znal věky
A přec se s ním nepozdravím
Vystupuji
a třesu se
To je tou zimou
Ale venku není sníh
A venku nejsi ty
tudíž venku nejsem já
Nebyl to hezký večer
Jen já
a Ty se mnou
Nebyl to špatný večer
Já
bez Tebe
Však nemám náladu
tys ji neměla
A tak nastupuji do autobusu
číslo 196
Doveze mne ještě dál
od tebe
A přece
A taky i když
Nechci Tě líbat
ani se mazlit
Nechci s tebou spát
ani s tebou mluvit
Avšak
chtěl bych tě
mít u sebe
Být pro tebe
A tak až do rána
Usnout
a ráno Ti udělat snídani
Usmát se
líbat Tě
mazlit se
Spát s tebou
A mít Tě rád
Milovat Tě – i když to se nemění