Čekání je na hovno,
jo, pěkně na hovno
Blog
-
Poezie z čekárny II
-
Poezie z čekárny I
Co by se asi stalo
kdyby v nemocnici zapomněli postavit záchody
lidi by srali do křoví
a chcali v rozích
nebo ke stromůmno a nehybní
ty to pouštěj do nádob u lůžka i teď
takže beze změnyNikdo by nesplachoval
a neuklízel
takže by nebyl potřeba
a stočné by se taky neplatilo
no to bychom ušetřili -
Velebná
Jenom tak chodim a koukám na tu lůzu kolem
a často připadám si jako Golem,
co mu chybí přesvědčení, že je sám ztracen
a tak chodím dál tou říší cizích ozvěn.Mám skvělou holku a nemusíme to hned křičet do světa,
tohodle podivného světa, pro narcisy ta správná meta,
chce se nám svírat pěsti a prožít slovo odveta,
ale dobře víme, že už ani jedna cesta není objeta. -

Přesčas
Na temně nahé noční ulici vyťukávají kapky deště rytmus. Měsíční svit ozařuje chodící a vesmírný šum zní jako teskný blues. Z rozšklebených ran tečou proudy vzdechů a zaschlé strupy dávno zalepily starý čas. Veksláci v průchodech leží jak lazaři, obráni o poslední vindru na kůrku chleba. Zrezivělé torzo veselosti se kácí do hromady smrdutých odpadků na hladině močůvky. A okolo tancují smutní klauni, co byli vyhozeni z karnevalového průvodu pro své trapné maskování. Skřípající zvonkohra v průchodu plesnivějících činžáků, kterou dávno nikdo neposlouchá, přestala pobrukovat a z dáli jsou slyšet jen ržající koně.
Doutnající nedopalek po stovkové cigaretě zvolna pohasíná, stejně jako duše bezdomovce za rohem. Docela malé dítě s popelavýma očima křečovitě svírá medailonek s portrétem vymřelého rodu. A my, sedláci osudů, pustili jsme uzdy svých tažných koňů.
-
Melodie
Ta ta ta ta tá ta ta
tá ta dá ta tá ta ta
td d dtt ta tá ta ta
ta ta ta ta tá ta ta
td dá da dá ta taTttttt tdd ddddd ddddd ttttt t
Tá ta ta
Tá ta ta
Tá ta ta ta tá taTa ta ta
ta ta ta
tá ta ta ta tá taTa ta ta ta
tá ta ta ta ta taTa ta ta ta
tá ta ta ta ta taTa ta ta tá ta ta ta
Ta ta ta tá ta ta ta
ta ta ta ta ta tá ta ta
ta ta ta ta ta ta ta ta