Jemně šumící pěna v papírovém hrnku
z Costa Coffee
vyprchává a řídne
Mění se na pouhou tekutinu
jako nádech vzpomínky
jež se vytrácí
S časem
A zůstává jen ta podstatná
substance
a čirá esence jejího života
Jen škoda toho hrnku
co musí letět do koše
neb má již provlhlé dno