Úvod
Kreativitou, resp. v minulosti viac používaným pojmom tvorivosť (oba termíny možno považovať za synonymá) sa zaoberajú nielen umelci, ale aj vedci, a to v širokom spektre počnúc psychológiou, teológiou a sociológiou cez ekonómiu a manažment po geografiu a ostatné priestorové vedy (Murgaš 2011, s. 121).
Vidíme, že kreativita sahá daleko dál, než jen do pedagogického pojetí. V následujících řádcích se budu snažit vykreslit postavu pedagoga volného času s ohledem na to, že pedagog volného času je v ideálním případě tvořivý a hravý.
Řekněme, že popis jeho hravosti a tvořivosti bude až naivní. Jedná se o ideální popis osobnosti, která je vhodná na pozici pedagoga volného času, nikoli o popis existujícího člověka. Pročež je záhodno neopomenout na skutečnost, že každý člověk je svým způsobem originální s jeho klady, ale i zápory. À propos Níže popisovaným rysům tvořivosti a hravosti pedagoga volného času se můžeme pouze přibližovat, považovat je za svůj cíl, ale mít na paměti, že tohoto pomyslného horizontu se nemůžeme nikdy dotknout. Například dle Pedagogického slovníku je rozvoj osobnosti pro člověka úkolem (Průcha, Walterová, Mareš, 2003).
Tvořivost
Abychom mohli analyzovat míru tvořivosti, určovat zda se dá rozvíjet, či jakkoli jinak s ní pracovat, je nutné uvést její definici. Definic můžeme nalézt více vzhledem k tomu, že tvořivost sahá do více studijních oborů (výtvarná výchova, psychologie, pedagogika,…). Pro mou seminární práci využiji definici z pedagogického pohledu.
„Tvořivost je duševní schopnost vycházející z poznávacích a motivačních procesů, v nichž hraje důležitou roli též inspirace, fantazie, a intuice. Projevuje se nalézáním takových řešení, která jsou správná, ale současně nová, nezvyklá, nečekaná.“ (Průcha, Walterová, Mareš 2003, s. 253) Nejspíše uvádí nejlepší definici Žák (Žák 2004, s. 29): „Souhrn kreativity je jako schopnost představit si nebo vymyslet něco nového a schopnost tvořit nápady, řešení, myšlenky, díla a to za použití kombinace, změny a replikace existujících nápadů. Postoj jednotlivce, který charakterizuje souhlas přijetí změny a novinky, ochota hrát si s nápady a myšlenkami a flexibilita v pohledu na věc. A proces charakterizovaný tvrdou prací, kontinuální myšlenkovou činností na generování řešení a prostorem pro improvizaci.“
Určitá míra tvořivosti je, nebo alespoň do nedávna byla, nezbytným předpokladem pro přežití jedince. Otázkou je, zda se tvořivost stále více nevytrácí od doby, kdy se člověk přestal bát o svou existenci. Avšak tvořivost může nahradit stereotypní kognice. Velmi jednoduchým názorným příkladem může být zapálení plynového sporáku: „Zapálím sporák pomocí elektrického podpalováku, protože jsem to tak vždy dělal a neznám jiný způsob. Pokud se mi podpalovák rozbije, jsem bezradný. Jdu si zapálit cigaretu sirkami, než vyrazím do obchodu pro nový elektrický
podpalovák, abych mohl zapálit sporák.“
Chce-li pedagog tvořivost rozvíjet, musí nejdříve poznat vlastnosti a dominantní rysy, kterými se tvořivá osobnost vyznačuje. Tvůrčí lidé jsou obvykle vůdčí typy. Jsou pohybliví, dynamičtí a projevuje se u nich zájem o poznání. Nové, náročné a nekonvenční problémy řeší s odvahou a pouští se do nich samostatně, nápaditě s fantazií a iniciativou, a řeší je i vícero způsoby. V mládí se projevují v kolektivu často nedisciplinovaně až hyperaktivně. Snaží se poznat podstatu věci a souvislost vztahů (Kučera 2005, s. 43). Toto může být návod i pro samotného pedagoga, když má v kolektivu dítě-iniciátora, který má stále nové nápady, neměl by brzdit jeho hyperaktivitu, ale spíše jej směřovat k tvořivosti a motivovat jej (Kučera, 2009).
Fantazie
Nedílnou součástí tvořivosti a hravosti je také fantazie. Hraje podstatnou úlohu v lidském životě u tvůrčích osobností. Má zdroje ve vjemech, představách a využívá poznatků získaných jedincem ze svého vnějšího i vnitřního prostředí a je podmíněna osobností člověka. Fantazie je tím podnětem, který se nebojí člověka přimět opustit stereotyp všednost a pustit se do nových, dosud nezažitých oblastí a zkušeností. Podle mého názoru právě i ona přispěje k tvořivým podnětům (Bibrová 2002, s. 15).
Hravost
Hravost je tvořivosti příbuzným pojmem. Zásadní rozdíl však tkví v procesu řešení problému. Záleží bezpochyby na druhu hry. Pokud je hra postavená na předpokladu, že hráč bude mít nutnost tvořit, vymýšlet varianty a kombinace, je tvořivost hravosti podřízená. Dobrým příkladem je známá pyramida složená z trojúhelníků. Hráč má zjistit, kolik trojúhelníků se v pyramidě ocitá.
Hra však může být postavena tak že existuje pouze jedno řešení problému, které je předem oznámeno a tvořivost hráč nevyužívá.
Dle serveru Slovnik.sk je hravý člověk ten, „ktorý sa rád hrá, ktorý je často v živom pohybe (o človeku, zvieratách); pôsobiaci hravo, živo, šantivý. Jinou definicí je hravost (playfulness) a disposition to find (or make) causes for amusement.“ V překladu „dispozice k nalézání (nebo tvoření) způsobů zábavy“ (The Free Dictionary).
Plánování
K tvorbě volnočasového programu neodmyslitelně patří plánování. Spontánnost má jistě své místo, ale i té se dá určitá forma přiřadit. Není ani jisté, zda spontánní program přijde, a proto je důležité mít naprostou většinu programu připravenou předem. Rozdíl oproti tvořivosti je v tom, že plánování nutně myslí na budoucnost oproti tvořivosti, která se zaměřuje na samotnou bezprostřední tvorbu. Nicméně nevylučuje se, že obě kvality mohou být provázány. Vždyť je přeci možné naplánovat si, že budeme tvořit.
Samotná definice plánování může znít: „Plánování je uvědomělá činnost zahrnující nejen výběr budoucích cílů a poslání, ale i volbu činností, které slouží k dosažení cílů. Plánování je tudíž zaměřeno do budoucnosti a vytváří spojení mezi současnou situací a budoucnem.“ (Unium.cz)
Motiv
K jakékoli činnosti musíme mít určitou touhu k jejímu konání. Jakýsi podnět, který spouští – ať už vědomě, nebo nevědomě – v naší mysli rozhodnutí, že se budeme skutečně nějaké činnosti věnovat. Tento spouštěč se nazývá motiv.
Dle Lokšové (Lokšová 1999) motiv vzniká tehdy, když je vzbuzena (aktualizována potřeba. Je to důvod, pro který člověk začíná jednat určitým způsobem. Motivy se vytvářejí ve vzájemné interakci potřeb a iniciativ a jsou v těsném vztahu k chování člověka (Helus, Hrabal, Kulič, Mareš, 1979). Motivem může být všechno, co člověka aktivizuje, co je bezprostřední příčinou činnosti nebo jednání (např. potřeby, zájmy, hodnoty, myšlenky, cíle, který si člověk uvědomuje).
Ve chvíli, kdy některé potřeby jsou frustrovány, čili nenaplněny, můžeme pozorovat aktualizaci, vynoření potřeb na povrch a vznikne motiv k činnosti, které člověk neměl potřebu provozovat (tyto potřeby byly přítomné, ale nasycené – latentní). Nádherným příkladem je četba knihy – čtu, jen když ležím v nemocnici a nemohu dělat nic jiného.
Motivem (motivací) k jednání může být více činitelů, které lze rozdělit do třech kategorií.
• aktivace chování (pudy, instinkty, potřeby atd.);
• zaměřenost chování, které dává obsahovou a hodnotovou náplň aktivaci (postoje, zájmy, hodnoty), zde má velký vliv učení a výchova;
• cílevědomostneboli úsilí dosáhnout cíle (vůle, aspirace, úspěch)
(Lokšová 1999, s. 11)
Motivy dále můžeme dle Buganové (Buganová 1986) zařadit do kategorií dle sociálního přístupu na tři okruhy:
• Vnitřní motivy (vlastní touha)
• vnější motivy (touha vyhovět)
• interiorizované sociální motivy (člověk si uvědomuje, že jeho práce pro společnost zároveň určuje hodnotu jeho osobnosti
Úskalí hravosti, antikreativita, míra motivace
Hravost může být pro pedagoga volného času v jistém smyslu i přítěží. Zvláště jedná-li se o rutinní práci, která je nutným zlem, který ke každé organizaci patří. V tomto případě musí vnitřně překonávat obrovské problémy (Bednář 2003, s. 124–125). Práci hraví lidé musí mít jako zábavu, snad dokonce jako poslání, jinak nejsou schopni podávat efektivní výkony.
Východiskem řešení jejich vnitřního problému je dávat si krátkodobé cíle, které se rychle vyřeší a mohou si takzvaně „odškrtnout další bod v seznamu“. Musí se (nebo je) do věcí neustále tlačit a upomínat je. Nejlepší je však takové zaměstnance vystavit volnosti. Poté podají skutečně velké výkony a dokonce mnohdy věnují práci nadstandardní čas zcela dobrovolně. Navíc mají pozitivní schopnost, že dokáží zlehčovat vyhrocené situace, neberou se příliš vážně a vnáší do firmy hravého dětského ducha, což občas není na škodu, jen se to nesmí stát převažujícím stylem fungování (Bednář 2003, s. 124–125).
Co se týče úbytku tvořivosti (antikreativita), je zde několik faktorů, které ji ovlivňují.
• nedostatek autonomie, závislost na mínění ostatních a přebírání jejich soudů, postojová uzavřenost;
• přílišné zdůrazňování verbálně orientovaných logicko-analytických, kognitivních způsobů výchovy;
• nacvičování myšlení v hlavním směru – vertikalita;
• nacvičování pozornosti koncentrovaně na daný způsob řešení;
• potlačená spontaneita, potlačená intuice;
• destruktivní kritika, závislost, nevraživost, v sociálním prostředí;
• nesprávné informace nebo jejich nedostatek;
• malá frustrační tolerance;
• nedostatek zájmů, přeceňování tradice; • časové limity, časová tíseň;
• neúměrný důraz okolí na praktičnost, logiku a užitečnost;
• lenost, nervozita, neklid, stres, tréma, strach z omylu a chaosu
(Paulík 2010, s. 178)
(Lokšová 1999)
Míru tvořivosti a motivaci k ní můžeme ovlivňovat. Paulík (Paulík 2010, s. 178) definuje několik prokreativních, tedy tvořivost podporujících, faktorů:
• spontaneita, invence, inspirace, využívání intuice, hravost;
• prožívání světa osobitým, novým, jakoby dětským způsobem;
• receptivita, přístupnost podnětům, senzitivita, citlivost pro problémy,
„otevřená mysl“;
Dle Lokšové (Lokšová 1999, kap. 2.5) jsou další prokreativní faktory
následující:
• problémové vyučování – vyvolává zájem o problém, tvoření hypotéz, alternativní řešení, aktivita a zpětná vazba
• vyučování / školení hrou
• zajímavé úlohy
• soutěže
• programované řešení – využívá samostatné práce, volby vlastního tempa práce
• dramatizace činností
• odměna a trest
• (…)
Míru motivace můžeme rozdělit na aktuální (nechce se mi po obědě nic dělat, ale večer se do práce s chutí pustím) a trvalou (jsem pecivál a nedonutím se běhat, i když by mě to bavilo) Stejně tak lze rozdělit míru tvořivosti.
Míra tvořivosti
• Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající
z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání
• Inovativní – inovace,
obnovení, novinka ve vztahu k běžnému úzu, záměrné úsilí vykonat
něco netradičního
• Inventivní – vysoká originalita, objektivně
uznávaný přínos, zcela nové řešení
• Emergentní – projev génia
(Maňák 2001)
Tvůrčí proces Proces tvorby něčeho nového, jako produkt tvořivosti probíhá dle předem daného schématu. Schéma definuje Pokorný v knize Myslet kreativně (Pokorný 2004, s. 124):
- Tvůrčí nabuzení (iniciace)
- Vymezení problému (orientace)
- Informační příprava řešení (preparace)
- Zrání tvůrčí myšlenky (inkubace)
- Nalezení řešení (iluminace)
- Ověření nosnosti tvůrčího nápadu (verifikace)
- Propracování tvůrčího nápadu (elaborace)
- Uskutečnění nápadu v praxi (realizace)
- Vyhodnocení tvůrčího procesu (evaluace)
Konečný produkt tvořivosti
• Imitace (nápodoba)
• Přizpůsobení stávajícího řešení
odlišným podmínkám
• Zdokonalení určitého řešení – na problém je aplikován upravený nebo zcela originální postup řešení.
(Lokšová, Lokša 2003) Závěr Ne každý člověk je od přírody vybaven velkou mírou tvořivosti a hravostí. Je však možné obě kvality posilovat, rozvíjet. Obě tyto kvality jsou stavebním kamenem k osobnosti pedagoga volného času a souvisí úzce s jeho prací. Pedagog volného času je hravý člověk, pročež je pro něj tato práce nejvhodnějším instrumentem k seberealizaci. Navíc je velice rozmanitá a pedagog volného času má volnost, která ho motivuje k práci. BEDNÁŘ, V., 2013 Sociální vztahy v organizaci a jejich management. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978–80–247–4211–3.
BIBROVÁ, G., 2012. Vliv učitele na rozvoj tvořivosti žáků v odborných předmětech. [online]. České Budějovice: Teologická fakulta, Katedra pedagogiky. [vid. 1. 12. 2014] Dostupné z: http://is.muni.cz/…va_prace.pdf
BUGANOVÁ, Z., 1986. Zvyšovanie motivácie učenia a tvorivosti na vyučovanie u žiakov základnej školy. In: Ďurič, L. a kol. : Psychológia tvorivosti so zameraním na žiakov základných škôl. Psychológia a škola X. Bratislava: SPN
KUČERA, J., 2009. Osobnost pedagoga volného času a jeho práce. [online] České Budějovice: Teologická fakulta, Katedra pedagogiky. [vid.
1. 12. 2014] Dostupné z: http://theses.cz/…ipIdno_16176
LOKŠOVÁ, I., LOKŠA J. 1999. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost
dětí ve škole. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 80–717–8205-X.
LOKŠOVÁ, I., LOKŠA, J., 2003. Tvořivé vyučování. Praha: Grada. ISBN
80–247–0374–2. In: Tvořivost [online] [vid. 1. 12. 2014] Wikipedia Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/…o%C5%99ivost#…
MAŇÁK, J., 2001. Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole. Brno: Paido. ISBN 80–7315–002–6. In: Tvořivost [online] [vid. 1. 12. 2014] Wikipedia Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/…o%C5%99ivost#…
MURGAŠ, F., 2011. Creative Class, Creative Economy, and the Wisdom Society as a Solution to their Controversy. Creative and Knowledge Society, vol. 1, no. 2, pp. 121. ISSN 13384465 Dostupné z: http://ctp.uninova.sk/…9AB004387FD/$FILE/CaKS2-2011—clanok09.pdf.
PAULÍK, K., 2010 Psychologie lidské odolnosti. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 9788024729596.
POKORNÝ, J., 2004. Myslet kreativně. Vyd. 1. Brno: Cerm. ISBN 8072043242.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., 2003. Pedagogický slovník. Vyd. 4. Praha: Portál. ISBN 80–7178–772–8.
The Free Dictionary [online]. [vid. 1. 12. 2014] Dostupné z: http://www.thefreedictionary.com/playfulness
Druhy plánů a význam plánování [online]. [vid. 1. 12. 2014] Dostupné z: http://www.unium.cz/…9856-p1.html
„hravý“ – synonymá slova – Slovnik.sk [online]. [vid. 1. 12. 2014] Dostupné z: http://slovnik.azet.sk/synonyma/?…