Rubriky
Litera

Průtrž mračen

Nad Prahou se zatahují temné závěsy a celé město se
zabaluje do neprodyšného igelitového vaku. A co my? My, jako ty a já. Jen
pozorujeme tu ubohost, ten kýč a hnus ze střechy nejvyššího paneláku.
Ulamuji kus antény a směji se těm blbečkům, co budou ve vteřině koukat do
prázdných televizních obrazovek. Totálně vymydlené mozky a nepřítomné
výrazy mají tito lidé. Ostatně v ničem se neliší od těch venku. Je to
havěť parazitující na Pandořině skříňce. Smetou veškerou lidskou
radost a ochotu pousmát se. Odplivávám si a sleduji, jak zelenožlutý
chrchel pomalu padá dolů ze střechy panelového domu. Ty se trpce
pousměješ, ale v zásadě si myslíš to stejné. Tenhle šlendrián nestojí
za víc než jeden flusanec.

Náhle se rozjasnilo a oslňující záblesk světla mne oslepil. Ach, co to
vidí mé zornice? Černé plévy se zmítají v sinavém světle. všechno je
tak mlhavé. A opět se stmívá a ihned osvětluje. Připadá mi to, jakoby
spolu zápasil mocný vládce temnoty a sám pán světla. Souboj dobra se zlem.
Zápas špíny a čistoty. Utkání odporného a božského. Peklo versus Ráj.
Souboj se jeví jako vyrovnaný. Spíše připomíná mihotající se plamen
svíčky, který se pere s šerem.

Po chvíli se můj zrak doostřuje a já zjišťuji, že jsme v objetí.
A skutečně, přímo nad našimi hlavami se černé mraky rozestoupily jako
napůl rozhrnutý závěs. Igelitový vak se přesně nad námi protrhl a
najednou je dýchatelno. Je krásně. Je to lepší než vláha prvního
jarního deště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..