Rubriky
Úvahy

Levná sluchátka

Mám doma několik let sluchátka do uší. Stály mě 30 Kč a použil jsem
je jednou. Bolely z nich uši. A také hrála mizerně. Máme je doma asi
každý. Padá na ně prach, ale proč je vyhazovat. Co kdyby se ještě
náhodou někdy hodila?

Dnes mi byla má sluchátka konečně k užitku. Uvnitř je nepatrně cínu.
Tam, kde se spojuje zvukový drát s reproduktorem. Byl jsem šťasten. Mohl
jsem vzít pájku, nabrat si ze sluchátek cín a oživit léta nepoužívaný
mikrofon. Jsem šťasten – i se spálenou rukou od prehistorické pájky.
A věřím, že sluchátka jsou šťastna také.

Rubriky
Cizí texty Litera Úvahy

Dvaadvacítka

Tak jsem dnes jela v tramvaji, v dvaadvacitce. A uvedomila jsem si, ze je
to krasny cislo. A prala jsem jsi, aby me odvezla ne do prace, ale treba nekam
do zasnezenych Alp. A prala jsem si, abych tam stravila alespon tyden
s nejlepsim chlapem na svete. A prala jsem si, aby me pak odvezla zpatky domu,
kde na me bude cekat nejlepsi mama na svete, takova, jakou by chtel kazdej.
A nejlepsi kamaradi, kteri me nikdy v nicem nenechaj.

A ta tramvaj mi povida: pockej. Za tyden budes na bozi dovoleny s bozim
chlapem. A to ostatni taky neni problem. Vzdyt to vsechno mas. Perfektni mamu,
skvely kamose. Akorat, ty vole, nechtej od toho zivota tolik… ja te prece
nemuzu odvezt do Alp!

Autorka: Bára Sirová

Rubriky
Úvahy

Odcizení ve městě

Všiml jsem si, že zhruba ve třech čtvrtinách schodů se sympatická
slečna trápí s kočárkem. Vyběhl jsem k ní a povídám, ať počká.
„Jen si nahoře opřu koloběžku a pomůžu vám.“ Slečna mou reakci
evidentně nečekala. Cosi zakoktala spolu s děkovným smíchem. Vynesli jsme
kočárek nahoru a ona mi poděkovala. Poté si povzdechla, že je to vždycky
tělocvik. Opáčil jsem jí, že je to přeci samozřejmost a rozloučil se.
Poté jsem si to uháněl Korunní domů. Co mě ale zaráží, je fakt, že
přímo nad schody celou dobu stál hlouček kluků zhruba v mém věku
(17 – 20 let) a celou scenérii pozoroval. Bylo zřejmé, že slečnu
viděli celou dobu, ale nikdo z nich nepovažoval za normální pomoct jí.
Když jsem se slečně nabídl, zachytil jsem jejich úžas ve tvářích.
Vypadaly asi ve stylu: „Co to kurva děláš? Ať si to vytáhne sama, když
je to její kočár.“

Rubriky
Úvahy

Ministerstvo mi vzalo volební právo

Jsem spořádaný občan, chodím volit a zajímám se o to, co se u nás
v České republice děje. Dnes jsem šel k volbám do Evropského parlamentu.
Přišel jsem do volební místnosti a odevzdal občanský průkaz. Slečna se
podívala na hodinky, pokývala hlavou a už mi chtěla pokynout směrem
k plentě. V poslední chvíli se však vedle sedící paní z komise, která
také koukala na moji občanku, zarazila a sdělila mi, že ji mám prošlou.
Tím pro mne začal úřednický Proces.

Zbytek článku na: http://desitka.cz/…i-pravo.html

Rubriky
Úvahy

Samozvaní chudáci

„Bože, jsem tak chudej“,
křižuje se každej druhej.
Nemáme pomalu co do huby,
ti nahoře maj ale způsoby!

Když jsem jim to věřil,
mezi somráky jsem přežil.
Litoval jsem, malém ze šrajtofle solil,
coto ale? Studenej pot mě polil.

Slušná střecha nad hlavou,
maso peče se víc než ročně jednou.
Před barákem stojí celkem slušná kára,
o víkendu jede se tam kde je jejich chata.

Z kredence padá dráhý žrádlo,
žádný prošlý vločky, shnilý maso.
A jogurt není Tesco hodnoty,
je to lepší značka jakosti.

Všichni takoví mají kočky, psy,
krmí je žrádlem střední kvality.
Dovolená u moře, na zájezdu u Pece,
našli snad peníze po prababičce ve válendě?

Ale kdeže, těch peněz je stále stejně,
chce to jenom vidět objektivně.
Jen ten chleba nestojí už sedm padesát,
výplatu máme také větší desetkrát.

Samozvaní chudáci pracují osm hodin denně,
peněz za to mají vcelku slušně.
Mají stejně jako já a přibližně stejně jako ty,
když přijde chvíle, na kterou měli šetřit, jdou na ně mrákoty.