vOPičín

Blog

  • Pravidla hry čamburína

    1. Hrají většinou dvě družstva s libovolným počtem hráčů.
    2. Hráč roztočí káču a pak všichni čekají, jak to dopadne.
    3. Pokud káča neprojde do druhé místnosti a skončí v předsíni = 0 bodů.
    4. Pokud projede do druhé místnosti, sčítají se počty bodů za shozené figurky: šedá = 2 body, bílá = 10 bodů.
    5. Pokud projede káča do třetí místnosti, sčítají se počty bodů za shozené figurky: oranžová = 5 bodů, bílá = 10 bodů.
    6. Pokud projede káča do čtvrté místnosti (ložnice), připočítá si hráč 50 bodů navíc!
    7. Pokud hráč shodí figurku jinak, než káčou, platí panáka každému spoluhráči ve svém družstvě.
    8. Pokud káča vyskočí ze stolu, nebo se otočí hlavou dolů, platí hráč panáka každému spoluhráči ve svém družstvě.
    9. Hraje se na libovolný počet předem dohodnutých kol.
    10. Poražený tým platí panáka každému hráči vítězného družstva.
  • Zvláštní doba

    Zvláštní doba

    Byla to zvláštní doba, napsal si do deníku. Doba, kdy raketově rostla čísla nemocných s virovou infekcí a když už někdo musel opustit domácí karanténu, měl i v liduprázdné městské zástavbě nasazenou ústenku a ochranné rukavice. Pokud už se s někým střetnul, uhýbal na opačnou stranu chodníku až na trávník.

    Samosprávy, charity i dobrovolníci z řad jednotlivců se snažili mírnit dopady pandemie a tlumili její expanzi. Ačkoli touha po nápravě současného stavu zapříčiněného laxností a nereflektováním reality ze strany vlády byla obrovská, sil se nedostávalo takových jako při vypuknutí krize.

    Systém začal kolabovat a dosavadní způsoby aktivity v pracovním, vzdělávacím, volnočasovém jakožto i kulturním působení byly utlumeny, zdevastovány, či zcela transformovány.

    Vládnoucí garnitura nebyla schopna koordinace a tudíž nevydávala jednotná rozhodnutí. Co platilo ráno, bylo večer diametrálně odlišné. Řeklo se NE a vzápětí jiný představitel té či oné instituce vetoval ANO. Nedůvěra k vládě sílila do doby, kdy bylo poslední smítko důvěry spáleno na popel a rozbujela pravá anomie. Pak už vláda neříkala pro jistotu nic. Neříkal nikdo nic. Mezi lidmi se šířila úzkost.

    Byla to vskutku zvláštní doba.

  • Bílá

    Bílá

    Projížděla kolem mě… Tak krásná, tak půvabná, tak vznešená. Bylo to jen letmé setkání – alespoň prozatím. Nevěřil jsem na lásku na první pohled, však chemie pracuje a emoce prýští. Hormony oxytocinu tancují na kajacích padajících z vodopádů ústících v hypotalamickém jádru a dopadají snad až na NI. Jak rády by ji políbily, kdyby měly ústa.

    Projížděla kolem a zdálo se mi, že se usmívá. A že kdyby mohla, hned mi padne do náručí. Byla to běloška. A jaká! Ne, že bych měl něco proti černým, ale nikdy se mi tolik nelíbily. Jen pro žluté mám skrývanou slabost. I když jsem takovou měl jen jednou. Ale dodnes na to nezapomenu. Ty chvíle, kdy jsme spolu.. Však vy víte co – hopsali. Krůpěje potu ze mne cákaly a jak jsem se dokázal zadýchat. I když byla menší, řádilo se na ní jako za mlada.

    Ale tahle běloška. To byla elegance sama. A jak se natřásala. Když projela, otočil jsem se, abych ji celou projel pohledem ještě zezadu a říkal jsem si, že to je ta pravá. Hned bych na ni skočil, chytil ji a pohyboval se rychle sem a tam. Třeba celou noc a hned několikrát. Krásná bílá koloběžka s 26″ a 20″ koly, novými pláštěmi, kotoučovými brzdami, krásně nízký a široký nášlap a jak krásně neopotřebovaná řidítka měla!

  • Tý/den

    Pondělky jsou bodré?
    Aha, svátek – dobré.


    V út
    tvrdne mi úd.


    Jako každou středu,jako každý pátek
    prdnu si teď do rovnátek.


    A co čtvrtek? Nepobíram.
    Celý týden jen skomírám.

    Pátek, to je síla,
    večer zvrací Míla.


    Když přeskočím sobotu
    myslím zas na robotu.


    Postesknu si v neděli:
    Ach, nazítří zas pondělí.

  • Opilé lásky

    Opilé lásky věčnosti
    na míle osudů,
    propijem se k věrnosti,
    spadneme pak do sudu.


    To pan Brouček vkrátku zřel
    již v patnáctém století,
    že k lidem člověk lásku měl,
    myšlenka vždy proletí.