Blog

Jsem. Alespoň se o tom každým dnem ujišťuji. Něco ale nejsem. Nejsem si jist, zda jsem někým. Nejsem-li někým, jsem nikým, což se ale vylučuje s fyzickým jsoucnem. Legrační záhadička. Měl bych se jmenovat Jsem a bylo by po ptákách.

bojím se, že jsem jen svůj pocit
bojím se, že světu vládnou cvoci
bojím se, že láska je jen oxytocin

bojím se, když mám slam, co není legrační
bojím se začít, bojím se skončit, bojím se nezačít

bojím se, že chci to, co nechci
bojím se, že ztratím to, co mám
bojím se, že tohle všechno je matrix
a jsem tu vlastně sám

bojím se, že se nikdy
nebudu mít rád

bojím se, co se všechno
musí stát

bojím se, že umřu

bojím se
že jsem tu
napořád

bojím se, že tuhle hru
přestanu
chtít hrát

zpět na poslední políčko ve hře, kůň Napoli
hráč obdrží 4 000

bojím se dívat do očí
a že je v moři žralok
bojím se, že mi přeskočí
a že už se to stalo

tak defloruju bříšky
prstů chytrý
knížky

a v každý je něco jinýho

každej si něco myslí
a nikdo nic neví
jeden praví pravý
druhý praví levý

a všechno je jen dohad

nevím, jestli jsem tu znova
nebo je to debut
nikdy jsem neviděl Boha
ani atom

bojím se, že být či nebýt
není, oč tu běží
bojím se, že ani na tom
nezáleží

hodiny tikaj
a to
sázky zvedá

jak časem skrz
rozpadaj se těla

a nikde žádná nápověda

jestli jít na swingers
nebo do kostela

akorát na zdi v průchodu píšou, že
jestli tomu tady chceš
přijít na chuť
musíš pochopit
že štěstí je
na druhý straně strachu

tak tam jdu
mumlám si
neboj se, stejně je to jedno
a hlas se mi třese
tobogán
z mánie
do deprese
šplouchá
a nevim
kam mě nese

a cestou zkouším techniky
jak správně střílet z motyky
od sedativ až po stoiky

a ranní ptáče pláče
a mrtvý lidi
tlačej
nákupní vozíky

a ti, co ještě žijí
si svítí fantazií
jak baterkou
v temnym lese

až zhasne i ta
tak pánbůh s náma

páč čas je jáma
do neznáma
s cedulí
LIDI, NEBOJTE SE

tak mačkám klávesu
po klávese

a v overalu
s molitanem

skáču
a čekám

co se

stane

protože co když strachy tím, že je vykřičím
prostě odezní?
a svět bude lunapark plnej jednorožců, štěňátek, cupcaků a žní
co když jsou všichni draci v našich životech princezny
co jen čekaj, až budem krásní a odvážní?

Autor: GPT chat, jaro 2023

Původně to byl jen hovno,
bezvýznamná, smradlavá hmota,
která se zdejší země dotkla,
a která na první pohled nic neznamená.

Ale když se na to podíváte blíž,
ukáže se, že to není jen prd,
že to může být i krásný květ,
co dává život a radost.

Hovno je plné života,
a když se na něj díváte,
může vám přinést překvapení,
a třeba i nějakou radost.

Tak neodsuzujte hovno,
je to přeci jen příroda,
co nás obklopuje a živí,
a dává nám to, co potřebujeme.

Nechte hovno žít,
a nechte ho rozkvést,
protože i ono má své místo,
a může nám dát to, co potřebujeme.