vOPičín

Blog

  • Citáty neslavných

    „Jdem na panáka? To vypadalo dřív jinak.“ (Michal Č.)
    „Bar? To je cukrárna pro dospělé.“ (Michal Č.) „Když se kouří
    z komína, tak se kouří z komína!“ (Arnie)

  • Démon

    Mlžné výpary z alkoholových kapek na upocených čelech pijanů a nasládlá vůně piva s vínem. Vlasy, které prohrábnul postarší pán na lavici u okna, jsou celé nasáklé těžkým cigaretovým dýmem. Jemný popílek z levných doutníků za poslední drobné se sype přes hrany docela malého popelníčku. Zavoněl odér omamné látky, nejspíš toulen. Line se pomalu skrze veškeré skuliny. Zaplňuje každou skulinu a tlačí před sebou nebohou madam Marijánku. Kdosi rozlil pivo. Je slyšet, jak proud vody dopadá na dřevěnou podlahu. Následuje pravidelné bušení kapek. Poslední kapičky. Káp, káp – Kap. Kdosi se rozčiluje, nadává.

    Na stůl přistálo další pivo. A pepermintová brčálově zelená tekutina. Nejeden se ohlédl za šenkýřkou. Přítomné dámy se uchechtly. Čísi hlava dopadla do dlaní na stole. Malátně pak odvrávoral na toaletu. A zpěv. Ano, zpěv. A zase ticho. Jen cinkání příborů zbloudilých strávníků, již měli na výběr mezi seschlými utopenci a plesnivou tlačenkou.

    Hlučné těžké cinknutí pivních pulitrů a bouchnutí o stůl. Opět prázdné pulitry a jedna rozbitá sklenice. Všichni jsou v nevědomí.

    Až budeme objímat podlahu v závratích s pocity námořníků a upadneme do totálního bezvědomí, pak vystoupí z prázdné lahve od jinu démon chlastu a až tehdy my konečně budeme žít.

  • Aktualizace: Soutěž o originální longboard

    Aktualizace 3.2.2013: Longboard jsem opravdu vyhrál!

    Chci vyhrát longboard. Musel jsem napsat krátkou básničku, pohádku,
    vtip, příběh se slovy → prkno, žižkov, party, koncert a noc:

    Prkno vrže, kola skřípou,
    Na Žižkově v podvečer,
    z dálky duní basy s vervou,
    do mikráku kdosi zaječel.

    Už se blížím, nocí jedu,
    odrážím se častěji,
    na přechodu prkno vedu,
    pak rozjedu se rychleji.

    Na žižkovskou party spěchám,
    těším se jak malý kluk,
    koncert roku nevynechám,
    už nestačí mi ke hře luk.

    Na příští ročník natěšen
    budu mnohem více,
    s krásným novým longboardem
    od Mayhem Longboards, víte.

    Jak vypadá longboard

    longboard-ziznoc-nahled

  • Dojemná báseň na rozloučení s matematikou, kterou jsem miloval celé čtyři roky

    matoda1-nahled

    Matematika je krásná,
    jak černá tečka v bílém poli.
    Cítím jak se protíná
    její úsečka života s mojí.

    A průsečík pé jest krásný,
    rozšiřuje naši rodinu
    do čtyřech úhlů, každý pravý,
    Vlna extáze, štěstí, snad nezhynu.

    Naše láska velikost má
    jak bezrozměrná přímka,
    ostrou tužkou rýsovaná,
    neexistuje vyjímka.

    Prázdná množina v našem vztahu
    je snad jen když dělím nulou,
    to pak vždycky strnu,
    vidím ji pak smutnou.

    Máme hodně společného,
    my se téměř nehádáme,
    snad jen u cosinu mého,
    klid, jedna nepřesáhne.

    A když krychli po mně hodí,
    nic si z toho nedělám,
    je to jako souboj lodí,
    sítí iks, ý já ji chytávám.

    Piškvorky pak hrajeme
    čtyřicet pět minut třeba,
    pak nás alarm probere,
    sním si půlku chleba.

    matoda2-nahled
    Večer spolu prosedíme
    klidně celé hodiny,
    ve tři ráno usínáme,
    těšíme se ze své rodiny.

    Já matiku miluji,
    Amorek do mě bodl kružítko,
    opravdu nežertuji,
    místo cihly chci pravítko.

    I když je venku pěkně,
    radši doma zůstávám,
    studuji totiž pilně,
    jedna místo dvojky dostávám.

    matoda3-nahled
    Každou chvíli studuji,
    abych něco nepropás‘,
    připraven do další hodiny,
    to je na MATFYZ odraz.

    A můj milý profesor,
    ten má u mne nemalý obdiv.
    použil snad kompresor?
    Má tak velké srdce, cítím údiv.

    Snad jeho srdce zjihne,
    dá mi z testu dvacet bodů,
    takový test zatím nevidě,
    složil jsem jen pro něj MAT-ódu!

  • Motýl a panáček

    Pokoj a čtyři bílé stěny
    a ozvěna bez ozvěny
    jen tupé údery tužky
    a rychlý škrabot nad papírem

    V dáli šelestí osamělý motýl
    a přec není sám
    šelestí hlasitě, však odpovědi se mu nedostává

    Slza slzu mine
    ruka v ruce zakleslá

    Další slza, další, smutný motýl
    slzy a žal vidět nejsou

    V skrytu duše pevně věří
    doufá

    Srdce tluče, mysl zmítá
    chtěl by letět, chtěl by, panáček
    je však přikován

    Teď není chvíle na ódy
    jen žalozpěvy vhodné jsou

    Proč v pohádkách konec nepíše se
    a madam smrt skrývá se opodál?

    Bodne, kosou bodne
    panáček dýchá dál

    Nemůže ale, nemůže se skrýt
    musí dále jít

    Odholání, touha, chtíč,
    všechno mine
    prázdná dlaň, prázdné dlaně
    něco chybí

    Pláče motýl, pláče panáček
    co naplat, oba nechápou

    Oba zdrceni
    oba znaveni