„Píšťalce bude jednadvacet. Hm… To by chtělo nějaký dárek. Hm… A co něco fakt pořádnýho?! Asi před měsícem mi vlastně psala, že už vlastně může všechno čekat a strašně ráda by byla překvapená. To by se mohlo skloubit. Jo, to by se dalo! Slaví v úterý. Sakra, je tam středa. Ve středu máme schůzku, takže… Pokračovat ve čtení Zlatý kolovrat – dárek k narozeninám
Spal jsem v márnici
Ano, vážení, je to tak. Na psychovíkendu, což je úžasná akce, kde se vybiji nejen emočně, jakožto také fyzicky, jsem splnil úkol spát v márnici bez mrtvoly. Hra spočívala v tom, že jsme měli odpovídat na otázky ze života. Vždy jsme měli tři možnosti a měli jsme vybrat tu, jenž nejlépe vystihuje to, jak bychom se… Pokračovat ve čtení Spal jsem v márnici
Rudý opar
Občas je možné shlédnout podivné, avšak běžné jevy. Někdo se pousměje, někdo projde dál bez povšimnutí. Jiný se zakaboní, další ucukne pohledem. Někdo se na ten jev dívá dlouze a se zájmem, jiný krátce a s lítostí, další u něj zavzpomíná na ten svůj, dávno časem zakrytý. Někteří závidí, jiní pohrdají. Další nechápou, jiní prožívají tak, jakoby… Pokračovat ve čtení Rudý opar
Mám tě rád
Mám tě rád, špitl jsem. Objala jsi mě. Pak jsem tě vzal za ruku a procházeli jsme se po zeleném lesíku hliněnou pěšinkou. Slunce nás svým třpytem ozařovalo, jako bychom byli na hledišti a celé představení patřilo jen nám. Procházeli jsme se dlouho a stále jsme měli úsměv na tváři. Políbil jsem tě na tvé… Pokračovat ve čtení Mám tě rád
Pro dobrotu na žebrotu
„To je krásné počasí, že?“ Pan Otakar se ohlédl, koho že to slyšel. Ani se mu nechtělo uvěřit, že by někoho na takovém místě potkal. Šel přeci již několik dní a cestou nepotkal ani živáčka.“Zdravím. Ano, je opravdu krásně,“ odpověděl zdvořile. Pan Otakar si položil na zem koženou tašku a velký proutěný koš. Sundal si… Pokračovat ve čtení Pro dobrotu na žebrotu