Pokoj a čtyři bílé stěny a ozvěna bez ozvěny jen tupé údery tužky a rychlý škrabot nad papírem V dáli šelestí osamělý motýl a přec není sám šelestí hlasitě, však odpovědi se mu nedostává Slza slzu mine ruka v ruce zakleslá Další slza, další, smutný motýl slzy a žal vidět nejsou V skrytu duše pevně věří doufá Srdce tluče,… Pokračovat ve čtení Motýl a panáček

Drolící se eternit ze střechy opuštěné fabriky vyhaslé hutě industriální éry již pominuly rez, špína, sutě Plesnivějící stěny a kusy cihel, žádné caviky od mužů kruté též pavoučci pavučiny navinuli na čtvrté kvótě Polorozpadlé mohutné kolo od výtahu – nefunkční lana přetrhlá rozlehlé prostory s ozvěnou ticha to nezaniká Vytrhané dráty ze zdi, jiskry nesrší sádra odpadlá… Pokračovat ve čtení Smutný a nedůležitý konec

Tady vždycky trůní, nejen všichni velikáni, Jeden tady, druhý vedle, takhle z rána jde to hnedle. Odpoledne svíčková, káďa hnedka frontu má. Pak však přijde sváča, přesnídávka, tláča. To jsou bomby, to je smršť, jeden říká: „Papír mršť!“ Druhý také potřebuje, nohavice natahuje. Hází papír přes dveře, vlajíce mu kadeře. Večer vedou debaty, úvahy, drb… Pokračovat ve čtení Královská přímo z trůnu