Po rozloučení

Moře je kaluž tvých slz,
když po večerech polštář v křeči svíráš.

Prázdná je dlaň,
asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.

Já mám tě stále v mysli,
tak proč to tak prosím tebe míváš?

Rozcházíme se domů,
každý svým tempem, pomalým krokem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..