Moře je kaluž tvých slz,
když po večerech polštář v křeči svíráš.
Prázdná je dlaň,
asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.
Já mám tě stále v mysli,
tak proč to tak prosím tebe míváš?
Rozcházíme se domů,
každý svým tempem, pomalým krokem.
Moře je kaluž tvých slz,
když po večerech polštář v křeči svíráš.
Prázdná je dlaň,
asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.
Já mám tě stále v mysli,
tak proč to tak prosím tebe míváš?
Rozcházíme se domů,
každý svým tempem, pomalým krokem.