opicakuz
/
Moře je kaluž tvých slz, když po večerech polštář v křeči svíráš.
Prázdná je dlaň, asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.
Já mám tě stále v mysli, tak proč to tak prosím tebe míváš?
Rozcházíme se domů, každý svým tempem, pomalým krokem.