Zkusil jsem si v rámci oddílové Stezky odříkání
prožít 14 dnů bez mobilu. Naplánoval jsem si to na dobu vánočních
svátků, aby nebyl problém vzhledem k práci. Vypnul jsem zařízení a
nechal ho ležet na poličce. Nebral jsem ho s sebou ani jako „jistotu,
kdyby něco“.
Je komické, že v roce 2016 píšu tento text a podivuji se nad životem
bez mobilu, když to ještě na konci minulého tisíciletí bylo
naprosto běžné.
Můj utíkající vrah
Nejvíce vzpomínám na okamžik, kdy jsem si obhlédl celý objekt
klubovny našeho dětského oddílu a když jsem si byl jistý, že vrah není
na blízku, on znenadání vyrazil a já vběhl dovnitř budovy. Nakonec se
i v prvním patře nad zemí podařilo nasadit rukavičku a odrazit útok. Pak
jsem se ho snažil při honičce venku vyfotit, což se mi bohužel povedlo jen
zezadu. (Pokračování textu…)
No takže bylo to dost hustý. Vstal jsem v 6 ráno, dal si kafe a chystal se jít na autobus. Chvíli jsem doma přemejšlel, jestli si vezmu nějaký slušný oblečení, ale pak jsem se na to vykašlal. Pojedu přece v oblečení, ve kterym se budu cejtit pohodlně. No, nevim, jestli mikina Český pirátský strany je dobrá volba při zkouškách, ale nějak se mi to nechtělo řešit. Jestli jsem si tím popudil komisaře už se nedozvím.
Byla to moje první brigáda
přes zaměstnavatele, kterého jsem neznal. Nebyl to známý, nebylo to přes
rodinu. Rozdávání bylo pro jazykovku Jipka Tu brigádu mi dohodila v té
době má přítelkyně. Pro ní to bylo ideální. Brali i lidi pod 18 let,
což není tak úplně běžné. Mně osmnáct již bylo, ale nic jiného jsem
neměl (mimo stálou brigádu) a nějaký prachy se hodily. Navíc to bylo jen
na září a říjen.
Šli jsme tam spolu. Ona si vypsala směny, které chtěla a já počkal na
šéfíka, který se mnou podepsal smlouvu. Hned poté jsem si mohl jít vybrat
směny na nastávající týden.
Jasně, prachy až na
prvním místě. Ve smlouvě je psáno, že člověk dostává 60 až
80 Kč za hodinu. Záleží na osobním ohodnocení. Jelikož jsem ale práci
prováděl skutečně poctivě, vždy jsem dostal plnou částku a na konci
i nějaký menší bonus, se kterým jsem vůbec nepočítal. Dobré bylo, že
jsem jako student podepsal růžový
papír a nemusel jsem tedy danit. Osmdesát na hodinu je na brigádu
slušná částka.
Za prvé je to krátkodobé. V jistém smyslu je to nevýhoda, ale zase kdo
tam byl, jistě pochopil, že se to nedá dělat dlouho. Za druhé je to celkem
dobře placené. Za třetí berou lidi pod osmnáct let. A navíc je skvělá
volba směn. Ve středu chodím na schůzky oddílu = vím, že
nemám čas ⇒ nevezmu si směnu. To u každého zaměstnavatele nejde.
Jo, nic není úplně růžové. Největší nevýhodou je to, že letáky si
člověk musí vzít přímo u Centrály na Můstku. No a když člověk chce
směnu hned po škole (nebo stihnout dvousměnovku), musí ty krabice, které
jsou velké (do báglu tak jedna a konec) a těžké táhnout domů, pak do
školy (tam vymyslet, kde to uskladnit) a pak s nimi dojet na místo
rozdávání. Druhou nevýhodou jsou kyselé obličeje lidí, které děsně
otravujete. To se dá ale přehlížet a spousta lidí vám i navrhne, že si
letáků vezme více. To by se ale vyplatilo zkusit, kdyby to byla práce
placená od kusů rozdaných letáků. Ale zase když jedete stylem „Krásné
odpoledně, mohu Vám nabídnout letáček, hezký den slečno, pane, mám po
vás letáček, vřele děkuji, vinšuji hezký den, přijměte letáček,
dobrý den, daruji vám letáček, vám také a i vám,…“, tak mnoho lidí
pobavíte a navíc získáte kontakty na jiné brigády, kde je třeba
komunikačních schopností. Za měsíc práce mne oslovilo přibližně
10 lidí.
Když si myslíte, že na to máte, nevadí vám, že si z vás okolí bude
dělat vtípky (když třeba potkáte vysmáté spolužáky a nabízíte jim
letáčky), nemáte jinou brigádu a potřebujete/chcete peníze. Za zkoušku to
stojí v každém případě, ale nedá se to vydržet moc dlouho. Měsíc je
akorát dost.
