Rubrika: Básně

Houká
a kvílí
a sviští
a teče

Blyští se
a krápe
a cvrliká
a vře

Píchá
a slídí
a šustí
a přede

Heká
a pláče
a svíjí se
a šelestí

Dupe
a kousá
a líbá
a kdo to je?

Proč dnes tráva nevoní?
A proč růže chřadnou,
slunce nesvítí,
nepere se se tmou?

Slunečnice v lánech vadnou,
a můj úsměv vidět není,
nálada stala se temnou.
Svět se náhle mění.

Slza bolu padá z očí,
třpytí se a dělí ve dvou,
než do kaluže skočí,
cítím bdělost mdlou.

Kde je ta sláva,
kde je ta říše bez lidí,
kde jsou ta rána,
to se jen tak nevidí.

Mam rád tuhle píseň, kterou moře stále vybublává,
pobrukuji cestou k dálavám,
nádherná, jsi tak nádherná.

Prošel jsem trávou,
prošel jsem rosou v šalvěji,
s blažeností náhlou
se nad konvalinkou usměji.

Jako blázen pominutý kráčím krajem rozjařený,
abych mohl v širé dálky volat
mám tě rád, tak moc rád.

Cítil jsem lesy,
přičichnul k lukám širým,
rozplýval se bezy,
i potok zdál se mi milým.

S básní svou jdu jen já světem, poznávám ho každým mžikem,
abych mohl zblízka dobře vidět,
překrásná, překrásná.

Potkal jsem lišku,
ochočil jsem jednou skunka
pohladil jsem vážku,
a dokonce i mamuta

Běžím zemí krásnou s písní na rtech, kéž má víčka nezamhouřím
kéž mé srdce jednou zavolá
Země má, země má.

Sáhl jsem si na štěstí a utopil ho v kávě,
můj paragon na naději zůstal ležet kdesi v trávě.
Vstaň a zkus hledat seno v kupce jehel,
řekl usměvavý pán a vzal roha s bednou perel.

Špatně se vstává když nemám nohy,
těžko spěchat abych dohnal pána s rohy.
Recept na život mi nikdo neprodá
tuhle kaši vaří jen ten kdo ho zná.

Proč ta coura tolik chlastá,
jako zmrd.

Mohla bejt tak krásná,
je z toho prd.

Blitky všude, je to trapné,
střeva chtějí ven.

Tak jsem ještě dítě mladé,
zítra zase jdem.