vOPičín

Rubrika: Básně

  • Hrob

    Kopu si hrob a je tomu poprvé,
    je tomu poprvé, koho tam vlastně dám? Snad sebe.
    Snad sebe, své myšlenky a mé známé. Však ty jen potají.
    Potají uložím do hrobu všechny mé známé tak, jak snad ani oni sebe neznají.

  • Kráčel jsem nocí temnou

    R: Kráčel jsem nocí temnou,
    naposledy jsem se bál,
    Kráčel jsem nocí temnou,
    šel jsem stále dál a dál.

    Nic neměl, nic neviděl,
    do ran stále se řezal,
    hladový nic nepozřel,
    byť žebrat jsem se nebál.
    _____________________________

    Nikde nikdo, noc temná,
    cesta ve dví, nevím kam,
    jak ten čas stále tiká,
    cítím, že jsem více sám.

    R:

    Hůl neopouštím nikdy,
    ač se bojím, rozjímám,
    v hlavě mám všechny křivdy,
    konec svůj už přijímám.

    R:

    Vidím teď čtyři cesty,
    nad rozcestím visí kříž,
    Kristus kyne hlavou kudy,
    přistupuji k němu blíž.

    R:

    Pokorně poděkuji,
    třikrát říkám „nebojím“,
    beznaděj odkloňuji,
    noc již není temná – vím.

    R:

  • Nemoc

    Třeští, třeští moje noha
    třeští, třeští moje noha
    třeští, třeští teď

    Prasky prask, prask prask
    prasky prask
    prasky prasky prask, prasky prask

    Křupou moje záda, moje záda, páteř se láme, než se celá zláme

    Čistím si zuby
    čistím si zuby
    čistím si zuby
    čistím si zuby
    kartáčku jsem štětiny rozkousal

    Oči, oči, kde jsou?
    Oči, oči, kde jsou oči mé?

    Oči, oči, kde jsou?
    Oči, oči, kde jsou oči mé?

    Oči, oči, kde jsou?
    Oči, oči, kde jsou oči mé?

    Oči, oči, kde jsou?
    Oči, oči, kde jsou oči mé?

    Klove do nich kuře, polévá je kyselinou!

    A ústa? Kde jsou má ústa? A proč mi zuby hnijí za živa?! A ústa?
    Kde jsou má ústa? A proč mi zuby hnijí za živa?!

    Řekni, mozku
    řekni, mícho
    kde je má polysterénová babička?!

  • Po rozloučení

    Moře je kaluž tvých slz,
    když po večerech polštář v křeči svíráš.

    Prázdná je dlaň,
    asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.

    Já mám tě stále v mysli,
    tak proč to tak prosím tebe míváš?

    Rozcházíme se domů,
    každý svým tempem, pomalým krokem.

  • Mrazík

    Menší mrazík
    přešel kolem okna
    nočního metra
    A já vydechl
    horký vzduch

    Běžel jsem vytrvale
    dlouho a rychle
    se zápalem ohně
    za patama

    Přistoupil starý muž
    má uniformu dopraváků
    A jeho tvář
    Já ji znám
    Potkávám ji často a má zvlaštní rysy
    a jizvu u obočí
    Je tak známý –
    jako bych ho znal věky
    A přec se s ním nepozdravím

    Vystupuji
    a třesu se
    To je tou zimou
    Ale venku není sníh
    A venku nejsi ty
    tudíž venku nejsem já

    Nebyl to hezký večer
    Jen já
    a Ty se mnou
    Nebyl to špatný večer
    Já
    bez Tebe
    Však nemám náladu
    tys ji neměla
    A tak nastupuji do autobusu
    číslo 196
    Doveze mne ještě dál
    od tebe

    A přece
    A taky i když
    Nechci Tě líbat
    ani se mazlit
    Nechci s tebou spát
    ani s tebou mluvit
    Avšak
    chtěl bych tě
    mít u sebe
    Být pro tebe
    A tak až do rána
    Usnout
    a ráno Ti udělat snídani
    Usmát se
    líbat Tě
    mazlit se
    Spát s tebou
    A mít Tě rád
    Milovat Tě – i když to se nemění