Rubrika: Litera

  • Lady Black

    Ami G Ami G Ami R. Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha!
    Emi

    1) Má černé oči, černý vlas,když zpívá má překrásný hlas,
    D Emi
    černé šaty nosí, říkají jí Lady Black.
    Když zpívá tak já procitám a přitom slzy v očích mám
    D Emi
    a chápu štěstí, chápu lásku, chápu Lady Black.

    2) Ta píseň slova nesnáší, přesto útěchu přináší,
    v ní srdce je i duše týhle malý Lady Black.
    Jak rád bych takhle uměl hrát, jak rád bych ji se viděl smát,
    jak rád bych štěstí svý přenechal malý Lady Black.

    3) Ji v mládí nikdo nehladil, nevlastní otec ji jen bil
    když z hospody se vracel domů k malý Lady Black.
    Když plakat potom přestala tak tichounce si zpívala
    tu píseň, kterou dodnes zpívá malá Lady Black.

    4) Když jí bylo šestnáct či víc tak odešla od otce pryč
    a doma lístek nechala mu „sbohem Lady Black“.
    Za peníze co šetřila starou kytaru koupila
    a na lavičce v parku hrála malá Lady Black.

    5) Často asi měla hlad a často neměla kde spát,
    však mý pozvání nepřijala nikdy malá Lady Black.
    Měla svý šaty havraní když snědla prášky na spaní
    a druhý den už byla v nebi malá Lady Black.

    6) Ten večer byl jsem v baru pít a vůbec už jsem nechtěl žít,
    když jsem si vzpomněl že už není malá Lady Black.
    Pak řek jsem si ty musíš dál už kvůli tomu abys hrál
    tu píseň kterou dodnes zpívá malá Lady Black

  • Mrazík

    Menší mrazík
    přešel kolem okna
    nočního metra
    A já vydechl
    horký vzduch

    Běžel jsem vytrvale
    dlouho a rychle
    se zápalem ohně
    za patama

    Přistoupil starý muž
    má uniformu dopraváků
    A jeho tvář
    Já ji znám
    Potkávám ji často a má zvlaštní rysy
    a jizvu u obočí
    Je tak známý –
    jako bych ho znal věky
    A přec se s ním nepozdravím

    Vystupuji
    a třesu se
    To je tou zimou
    Ale venku není sníh
    A venku nejsi ty
    tudíž venku nejsem já

    Nebyl to hezký večer
    Jen já
    a Ty se mnou
    Nebyl to špatný večer

    bez Tebe
    Však nemám náladu
    tys ji neměla
    A tak nastupuji do autobusu
    číslo 196
    Doveze mne ještě dál
    od tebe

    A přece
    A taky i když
    Nechci Tě líbat
    ani se mazlit
    Nechci s tebou spát
    ani s tebou mluvit
    Avšak
    chtěl bych tě
    mít u sebe
    Být pro tebe
    A tak až do rána
    Usnout
    a ráno Ti udělat snídani
    Usmát se
    líbat Tě
    mazlit se
    Spát s tebou
    A mít Tě rád
    Milovat Tě – i když to se nemění

  • Kdo to je

    Houká
    a kvílí
    a sviští
    a teče

    Blyští se
    a krápe
    a cvrliká
    a vře

    Píchá
    a slídí
    a šustí
    a přede

    Heká
    a pláče
    a svíjí se
    a šelestí

    Dupe
    a kousá
    a líbá
    a kdo to je?

  • Pěna

    empty-coffee-cup-1-nahled

    Jemně šumící pěna v papírovém hrnku
    z Costa Coffee
    vyprchává a řídne
    Mění se na pouhou tekutinu
    jako nádech vzpomínky
    jež se vytrácí

    S časem

    A zůstává jen ta podstatná
    substance
    a čirá esence jejího života

    Jen škoda toho hrnku
    co musí letět do koše
    neb má již provlhlé dno

  • Odcizení ve městě

    Všiml jsem si, že zhruba ve třech čtvrtinách schodů se sympatická slečna trápí s kočárkem. Vyběhl jsem k ní a povídám, ať počká. „Jen si nahoře opřu koloběžku a pomůžu vám.“ Slečna mou reakci evidentně nečekala. Cosi zakoktala spolu s děkovným smíchem. Vynesli jsme kočárek nahoru a ona mi poděkovala. Poté si povzdechla, že je to vždycky tělocvik. Opáčil jsem jí, že je to přeci samozřejmost a rozloučil se. Poté jsem si to uháněl Korunní domů. Co mě ale zaráží, je fakt, že přímo nad schody celou dobu stál hlouček kluků zhruba v mém věku (17 – 20 let) a celou scenérii pozoroval. Bylo zřejmé, že slečnu viděli celou dobu, ale nikdo z nich nepovažoval za normální pomoct jí. Když jsem se slečně nabídl, zachytil jsem jejich úžas ve tvářích. Vypadaly asi ve stylu: „Co to kurva děláš? Ať si to vytáhne sama, když je to její kočár.“ (Pokračování textu…)