My jsme zde, vy jste tam. A kam já jít hned teď mám? Být u nás, či jít k vám? Jsem zde teď, však co už vím – hned jdu k vám. A to tam, kde jste. Toť, jsem si jist, je slast, ne že klam. „Buď tu, pij pár piv a k tomu plod vín!“ řve tam chlap jak drak. Chlap, co řek’ by si snad sám muž či pán.
Dal mi dlaň a já skrz svou dal mu stisk. „Jsem tu!“ řvu naň. „Tak pij,“ řek’ ten chlap. „Víc a víc, než už ni mok zde! Být tu nic jest můj vtip.“
Já pil… Pil a pak moc blil. A to hned, když zněl o sklo cink. Pak šel ven můj blink. „Blé,“ řek’ ten chlap. Na mně chcíp pak pes a byl pak v les. „Buď rád, žes‘ tu byl a teď už běž,“ řval ten chlap.
Jak král směl jsem jít zas k nám. Byl tam krám a já měl kmín. Kmín vzal jsem za šest vod a vně pak dík nim měl zpět v rtu fajn chuť.
Noc šla dál a já měl spát. A tak jsem spal, ne že bděl. A za to jsem byl fakt moc rád.