Mlžné výpary z alkoholových kapek na upocených čelech pijanů a nasládlá vůně piva s vínem. Vlasy, které prohrábnul postarší pán na lavici u okna, jsou celé nasáklé těžkým cigaretovým dýmem. Jemný popílek z levných doutníků za poslední drobné se sype přes hrany docela malého popelníčku. Zavoněl odér omamné látky, nejspíš toulen. Line se pomalu skrze veškeré skuliny. Zaplňuje každou skulinu a tlačí před sebou nebohou madam Marijánku. Kdosi rozlil pivo. Je slyšet, jak proud vody dopadá na dřevěnou podlahu. Následuje pravidelné bušení kapek. Poslední kapičky. Káp, káp – Kap. Kdosi se rozčiluje, nadává.
Na stůl přistálo další pivo. A pepermintová brčálově zelená tekutina. Nejeden se ohlédl za šenkýřkou. Přítomné dámy se uchechtly. Čísi hlava dopadla do dlaní na stole. Malátně pak odvrávoral na toaletu. A zpěv. Ano, zpěv. A zase ticho. Jen cinkání příborů zbloudilých strávníků, již měli na výběr mezi seschlými utopenci a plesnivou tlačenkou.
Hlučné těžké cinknutí pivních pulitrů a bouchnutí o stůl. Opět prázdné pulitry a jedna rozbitá sklenice. Všichni jsou v nevědomí.
Až budeme objímat podlahu v závratích s pocity námořníků a upadneme do totálního bezvědomí, pak vystoupí z prázdné lahve od jinu démon chlastu a až tehdy my konečně budeme žít.